Malá vydavatelská značka Divnosti, za kterou stojí muzikant, zvukař a producent Tomáš Tkáč, si za poměrně krátkou dobu své existence vybudovala solidní renomé. Nejen tím, jak svěží a dotažené nahrávky přivádí na svět, ale především tím, že širší veřejnosti objevuje jména, do doby vydání obvykle známá jen v určitých spřátelených kruzích. Bez ohledu na žánry je spojuje silný cit pro písničku v klasickém slova smyslu, funkčně vystavěné nálady a přirozené zahození předsudků. Jedním z nich je od počátku i formace s lehký úsměv vyvolávajícím názvem Parta vynikajících lidí. V jejím čele stojí zpívající kytarista Zdeněk Lichnovský, v minulosti už člen například poprockových Peter Pan Complex či kytarové party Apollinaire. Nové seskupení má pozoruhodný moment vzniku – poprvé se zformovalo jako večírková, jen pro jedinou příležitost postavená kapela na jeho svatbě v roce 2019.
„Pozval jsem dohromady lidi, se kterýma jsem v různých uskupeních hrál a mám je rád. Byla tam třeba Eliška Míkovcová z pale&coy a DGSBDS, Tadeáš Haager, Pavel Kraus z pale&coy, komplet Peter Pan Complex, takže Oskar Pilař, Givinar Kříž, Jordan Haj a Jakub Chaba a taky Tereza Pecháčková s Petrem Matouškem z Apollinaire. Hráli jsme předělávky od Oceánu po Cindy Lauper, včetně písniček zmíněnejch projektů a bylo to fajn,“ vzpomíná Zdeněk. „V tu dobu jsem nikde nehrál a jenom si tvořil sólový věci, tak jsem si řekl, že by bylo fajn ty lidi víc potkávat. Písničky jsem napsal a lidi, kteří měli zájem, jsem pak do kapely tak nějak naverboval. Díky tomu se z jedné příležitosti stala regulérní kapela. Aktuálně jsou to jmenovitě: Zdeněk Lichnovský, Martin Nouza, Jakub Chaba, Štěpán Růžička, Jiří Polák a Tereza Pecháčková.“ Klávesistka a vokalistka Tereza nějakou dobu nebyla na pódiích k vidění z nejobvyklejšího důvodu užívání si mateřských radostí, ale to se prý zas brzo změní. A nutno je také zmínit už nehrajícího, ale zakládajícího člena Oskara Pilaře, protože to byl právě on, kdo vymyslel kapele název. „Je samozřejmě pravdivej,“ směje se Zdeněk. „Stejně jako název nový desky Je krásný. Zároveň se ty sovy nezdají být tím, čim jsou, že jo. Původně tak náš bývalej bubeník pojmenoval kapelovej chat. Nic lepšího už nás nenapadlo. Síla okamžiku je vůbec takový přetrvávající téma kapely.“
Poprvé se nová formace přihlásila se singlem Voblak, který předznamenal následné debutové album Kam chceš jít, když nejlíp je tady, vydané na konci října 2020. Příjemně se přelévá na pomezí mezi indie-folkovým písničkářstvím a poprockovým zvukem s tanečními ambicemi, a rozhodně může zaujmout i texty. Ti starší si u toho snadno mohou vzpomenout třeba na ranou Mňágu a Žďorp či Nahoru po schodišti dolů band – i tady se totiž probírají poměrně vážná témata a ne vždy radostné skutečnosti – ovšem zabalené do když už ne přímo optimistických a radostných, tak alespoň do silných a obecně přístupných melodií.
„Myslim, že je to pro mě přirozený,“ přiznává jejich autor. „A platí to obecně: Chcíplej song o smrti mi častokrát přijde mnohem míň silnej, a víc proplánovej, než nečekanej upbeat o rakovině. Ale je to v nějaký míře. Mám rád, když je to tzv. ‚lynchovsky krásný‘. Když se nachází krása v nepříjemných věcech. Takže ano, může to bejt plán. Ale přijde mi, že nová deska už to má hodně různorodý.“ Kapela se následně zvolna stala součástí klubové scény – i když nekoncertuje nějak extrémně často, postupně se zjevuje na všech místech, kde má otevřeno mladá hudba a alespoň trochu čerstvá dramaturgie, a také na několika menších festivalech. V roce 2021 tak například zavítali i na tradiční setkání českých muzikantů v rumunském Banátu. I podobné výjezdy měly následně vliv na současnou podobu. „Na krásným festivalu Pelhřimovy v létě 2019 na nás naběhli kluci z Post-hudby, že si šíleně užili koncert, a že prý máme udělat velkou popovou desku a neznít jako kapela ze zkušebny. Přišlo mi to jako fajn nápad. A tehdy jsme začali spolupracovat i s Tomem Havlenem a začali skládat písničky s trochu jiným mindsetem. Většinou jsme je pořádně prozkoušeli ve zkušebně, aby nám následně oba Tomášové do aranží hodili vidle, anebo šli rovnou z mého demo projektu k Tomášovi Havlenovi do počítače…,“ popisuje Zdeněk, jak získali druhého ze současných producentů, se kterými spolupracují.
Rok po debutu se objevuje singl Monstrproces, zvukově a aranžérsky jakýsi předěl mezi prvním a chystaným druhým albem, navíc opatřený pozoruhodným vizuálním zpracováním v klipu Johany Střížkové. „Právě tenhle klip i písničku beru jako mezifázi k druhé desce. Na novém albu není. Klip si točíme teď z vlastních zdrojů, za kamerou bude Oskar Pilař.“
Vydání zmíněného druhého alba je naplánováno na 21. dubna, opět s avízem předchozího klipu. Křty pak byly oznámeny 18. května v pražském Bike Jesus společně s Cold Cold Nights, a 31. května v brněnském Kabinetu Múz, kde kmotrem bude kamarád Zapomělsem, a vystoupí tu i Dominik Zezula. Jak už bylo řečeno, na výsledku se podepsala hlavně spolupráce Tomášů Tkáče a Havlena. Kapela si pochvaluje hlavně to, jak se jim oběma podařilo propojit občas až zcela odlišné přístupy: „Naprosto obdivuju jejich práci. A každej má vlastně úplně jinej sound. Jsem unešenej písničkovou citlivostí a skladatelstvím Toma Tkáče. Tomáš Havlen se zase pro mě vydává do fantasticky znějící elektroniky, která neskutečně kope, a ačkoliv otrocky nesleduje trendy, tak vibruje podobně jako věci, který poslouchám ze zahraničí. U obou taky můžu říct, že jsou to moji kamarádi a rozumíme si lidsky a o hudbě bychom se mohli bavit hodiny. Spojit je dohromady je pro mě sen, už je vidět při nahrávání spolupracovat bylo neskutečný. Díky nim deska zní tak, jak zní. Nečekaně.“
Parta vynikajících lidí je i díky tomu typickým zástupcem mladší generace hudebníků, která neřeší dřívější časté vymezování se oproti mainstreamu a slovo „pop“ pro ně není vulgaritou. „Hlavní intence druhý desky je jít do velkejch melodií bez nějakejch zbytečných předsudků. Mít velkej zvuk, inspirovat se honosným a nesmiřitelným altpopem typu Caroline Polachek, ale zároveň zůstat ‚Divnostní‘. Ale osou jsou klasicky písničky s akustikou, kde základem je text. Každej do toho samozřejmě zasahuje jinak. Hodně teď zvuk kope Martin Nouza, který má taky výbornej elektronickej projekt Nevertouch, takže kus klubovky se v tom propisuje. Štěpán Růžička má zase z hraní s Kittchen a Piano citlivost pro syntetický vrstvy, Jakub Chaba je v tom nejlepším slova smyslu dřevně písničkovej a Jirka Polák sype ty nejvíc melodický kytarový vyhrávky,“ vypočítává Zdeněk skutečnost, jak každý z jeho spoluhráčů napomáhá celkovému zvuku i podobě celé kapely svým dílem. Osobně se ani nepovažuje za nejzkušenějšího: „To bude spíš Štěpán Růžička, či Jakub Chaba. Jsem ale možná nejtvrdohlavější diktátor…,“ dodává ke své pozici. A poměrně přesně taky dokáže charakterizovat i místo, kde Partu vynikajících lidí vidí v rámci současné hudební scény a to, čím může být zajímavá i vedle zdánlivě podobných spolků: „Myslím, že máme jiný písničky. Dost taky věřím našim textům. Naživo dokážeme bejt hodně intenzivní. Líbí se mi taky, že se nám to personálně točí a můžeme nabobtnat do velkýho bandu. Beru za podstatný, že se nebojíme bejt popovou kapelou v tom ryzím slova smyslu.“ Obvykle se v podobných chvílích říkávalo otřepané klišé, že „má kapela našlápnuto“. Ale z výše vyřčeného je zároveň jasné, že i kdyby se třeba ona popová sláva časem nedostavila, že v tom pro Partu vynikajících lidí vlastně nebude nějaký zásadní problém. „Právě teď si plníme sny. Album vyjde na vinylu i jako barevná limitka. A pak chceme hlavně hrát. Už jenom takové Boskovice jsou vysněnej festival…“ dodává s až dětsky nadšeným výrazem, věštícím, že u téhle Party je všechno teprve někde na obzoru.