Na obal desky vepsal slovenský pianista a skladatel Pavel Morochovič zvláštní motto: „Harmonie může vskutku být i druhem destrukce, která přináší mír a klid v bodě obratu svého vlastního cyklu.“ Kompozicí suity pro klavír Harmony I. pak tuto koncepci vykresluje.
Introduction uvádí desetidílnou suitu klavírními hluky s lehce „disonantním“ ambientním druhým plánem. Termín druhý plán přitom není použit náhodou, suita prostě působí obrazně. Začátek Impression No. 1 s dramatickým staccatem v podkladu a klastry tónů pak působí znervózňujícím dojmem, než se imprese ve střední části přehoupne ve zklidňující rozložené akordy, aby v závěru znovu nabrala na dramatičnosti. Impression No. 2 „Arietta in B minor“ naváže vznosnou melodií, přičemž onu instrumentální „drobnou árii“ (ariettu) inspirovala ukrajinská lidová balada Proč jsi nepřišel? Suita tu nabere poklidnou, ale lehce posmutnělou atmosférou… Intermezzo No. 1 je vyložená konejšivá selanka (v nejlepším smyslu slova). Až suita dovede posluchače do Finale nervním minimalistickým kolečkem opět ke vzrušené, ovšem „klasicky harmonizované“ (cyklus se nevrací k tomu, co tradicionalisté označují jako disonanci) náladě.
Ačkoliv studiem klasiky Morochovič začínal, je důležité, že k ohlasům minimalismu, romantickým impresím či neoklasicismu s tušenou inspirací Erika Satieho a dalším vlivům se dostal cestičkou přes jazz. V roce 2014 vydal v sestavě klavírního tria s Griglákem a Valihorou výtečné album Awakening. Poté koncertoval například s projektem Criss Cross Europe, který dal dohromady francouzský basklarinetista, saxofonista a skladatel Louis Sclavis (nahrávající mj. pro ECM, což je signifikantní). Ani tyto inspirace Morochovič totiž ve svojí první klavírní suitě neopomněl.
Jsem velmi zvědav, jak se budou Morochovičovy studie Harmonie vyvíjet dál. Číslovka I. pochopitelně odkazuje k úvaze minimálně o Harmony II.