Navazovat na unikátní odkaz rodinného příslušníka není práce věru lehká. Arthur Jeffes se o to pokouší, když se svou skupinou Penguin Café vědomě navazuje na křehký rukopis svého otce Simona. Ten se se svým proměnlivým tělesem Penguin Café Orchestra zjevil s podporou Briana Ena v polovině 70. let na britské hudební scéně a stal se jedním z formativních neoklasických těles, dekády předtím, než se tento směr stal dnes tak populární. Arthur Jeffer se svými spoluhráči doposavad vydal pět alb. První zcela záměrně navazovalo na poslední otcova díla. Bylo komorní až domácké, ovšem s vyšším využitím smyčcových nástrojů. Následující alba měla i díky rukopisu zkušeného filmového aranžéra Oliho Langforda výraznější, takřka symfonický sound. Nové album se ale vrací obloukem tam, odkud Penguin Café v roce 2011 na desce A Matter of Life… vystartovali. Niternější sound vychází z osobnějších Jeffesových témat, která často vykrystalizovala z prožitých covidových let. Například skladba Lamborghini 754 není vyznání vysněnému autu, ale stejnojmennému traktoru, který Arthur během lockdownu pořídil své matce, aby se mohla jednodušeji pohybovat po kopcovitém pozemku svého statku. V aranžích se znovu výrazněji ozývají nástroje jako ukulele, balafon nebo buben cuica. Těleso tak v desíti novinkách spojují post-minimalistickou sofistikovanost s elegantní výstředností, která byla vždy trademarkem obou autorů Jeffesů. Africké inspirace kombinované s jednoduchou klavírní linkou v In Re Budd jsou poctou ambientní legendě, klavíristovi Haroldu Buddovi, na druhou stranu možná až příliš barvotisková Galahad podporovaná jednoduchými elektronickými bicími, jsou vzpomínkou na Athurova stejnojmenného psa. I když Penguin Cafe tedy uznává smutek a ztráty, na desce najdeme zamyšlenější kusy jako klavírní baladu Second Variety nebo Might Be Something s výraznou linkou kontrabasu, oktet dává na novince přednost vyjádření radosti a pozitivity.