Můžeme se dohadovat, zda je novinka, kterou si Peter Lipa nadělil ke svým osmdesátým narozeninám, skutečné album nebo jakési dvojité EP. Pomineme-li totiž bonusové 4 kone v NOLA, obsahuje nahrávka pouhých pět nových písní, zato každou ve dvou verzích. Jenže ty verze jsou tak odlišné, že je lze vnímat vždy jako dvě samostatné skladby. Na začátku bylo pět demonahrávek, které zpěvák nahrál pouze s doprovodem akustické kytary. Poslal je – s původními slovenskými texty – několika slovenským producentům, kteří jim dali konečnou hudební podobu. Tytéž písně, přeložené do angličtiny, však dostal také producent a bubeník Jamison Ross v New Orleans. Lipa do Louisiany odcestoval a anglické verze písní tam nahrál. Slovenští producenti a jejich americký kolega přitom pracovali nezávisle na sobě a „zrcadlové“ verze neznali. A tak se stalo, že například píseň Čosi, kterou produkoval Jonatán „Pjoni“ Pastirčák, je balada s klavírem, zatímco její americká verze In My Mind je od začátku postavena na výrazném rytmu a na chytlavých groovech basy a bicích. Dobehnúť čas začíná vytleskávaným rytmem a pokračuje naprogramovaným doprovodem, který jako by v některých momentech evokoval louisianské (!) dechové orchestry. Naopak „louisianská“ verze téže písně je překvapivě syrovější, s výrazným pianem, a lehce evokuje někdejší Lipovo album Beatles in Blue(s). A příklad do třetice: Píseň Užitočný je svižnější než její „dvojče“ Buring Fever, ale v tomto případě si vlastně obě verze jsou docela blízké.
Vznikla tedy velmi zajímavá a poučná hra pro posluchače, ve které mohou mimo jiné pochopit, v čem spočívá práce producenta. Součástí toho všeho je pak závěrečná „NOLA“ verze jednoho z Lipových největších hitů, Balady o štyroch koňoch. Neworleanská pochodová kapela ji nahrála tak, jak je to v pravlasti dixielandu obvyklé ─ se silnou dechovou sekcí a se suzafonem místo basy. A povedlo se to náramně.