Pražskou kapelu Acoustic Needles, kombinující jazz, funk a hip-hop, založili tři hráči na bicí – Jakub Eben, Michael Nosek a Lukáš Mandlík. Jako první pokus vydat svou tvorbu nahrála kapela první EP s názvem Cycling. Po tomto albu následovali ještě dvě EP: Memory a 5.4. Po poslední zmíněné desce Nosek a Mandlík kapelu opustili. V té době se již formovalo její nové složení. Kromě Ebena, který hraje v Acoustic Needles na klávesy, ho tvoří zpěvačky Emma Vyskočilová a Zaira, kytarista Lukáš Velemínský, baskytarista Jan Neruda a hráč na bicí Vojtěch Záhora.
Jste kapela založená třemi bubeníky. To mi přijde unikátní. Jak k tomu došlo?
JE: Úplný začátek sahá do roku 2019. S kamarádem Lukášem Mandlíkem jsme tehdy chodili na hudební gymnázium. Na bicí jsme se oba učili u profesora Michaela Noska. Spřátelili jsme se a bavilo nás společně vymýšlet různé věci. Jednoho dne jsme se odvážili pana profesora oslovit, jestli by s námi nechtěl spolupracovat. Ovšem původní idea byla, že budeme nástroje střídat, protože všichni jsme byli multiinstrumentalisti. Ale nakonec chtěl náš profesor zůstat u bicích, takže na nás zbyl klavír a baskytara, což byly nástroje, kterým jsme se taky věnovali. Tak vzniklo jádro kapely a pak přišel covid, což byl sice pro kulturní akce konec, ale pro nás to bylo požehnání, protože náš profesor byl strašně vytížený. Kvůli covidu měl čas a my mohli natočit desku (první EP). Přizvali jsme další hosty jako Zairu nebo Prokopa Korba a desku jsme natočili jako takový první pokus.
Je to úleva, že už vám váš profesor nesedí za zády? Cítíte se nyní uvolněněji?
JE: My jsme k němu chodili na bicí, takže když jsme hráli na klavír a na basu, moc nám do toho nemluvil. V tomto směru jsme měli volnost a bylo to v klidu. On tam byl i velký věkový rozdíl. Bylo mu pětatřicet let a nám bylo kolem dvaceti. Nicméně v nové sestavě je baskytarista Jan Neruda, který je také ostřílený profík a je i podobná věková kategorie, takže v tomhle směru jsme si moc nepomohli. (smích)
Kdo je tvůrčím motorem kapely?
JE: Autorem většiny skladeb jsem já, ale musím také určitě zmínit spoluzakladatele Lukáše Mandlíka. Motorem toho našeho tvoření byla právě spolupráce na prvních kompozicích. Nové skladby píšu hlavně já, ale v poslední době se snažím spolupracovat s dalšími členy kapely. Hodně se snažíme myslet na kontrasty. Model, kdy jazzmani hrají v klubu dvě hodiny bluesovou dvanáctku nebo hrají velmi dlouhá sóla, obdivujeme, ale hrát dlouho nás nebaví. Teď jsme udělali třeba nějaké hiphopovější a popovější písničky. Myslíme si, že to je přístupná muzika, i když často na třináct nebo jedenáct dob. Takže zahrát to je pro nás někdy peklo, i když to tak složitě nezní. Někdy tedy hrajeme jednodušší věci, někdy zabrousíme do jiného stylu, aby se posluchač během koncertu nenudil. Nejčastější pozitivní zpětná vazba je, že mají lidi pocit, že se v naší hudbě stále něco děje. To bychom byli rádi.
To, že jste rozkročení mezi třemi styly, vnímáte jako přednost, protože oslovíte víc lidí, nebo také jako handicap, protože nikam pořádně nepatříte?
Z: Já to beru jako přednost. Myslím, že je fajn, když kapela dokáže zaujmout více styly.
EV: Byla by škoda se škatulkovat jenom do jedné kategorie. Náš přístup nám dává mnohem širší možnosti, jak se projevit a třeba i nějak hudebně hledat. Vnímám, že se sound kapely vyvíjí a strašně se mi to líbí, a jsem na nás pyšná.
JE: Je to takový crossover různých žánrů. U sebe vnímám i vliv vážné muziky. Studoval jsem klasický klavír a dědeček byl klasický skladatel, tak to má třeba taky nějaký vliv. (smích)
Tatínek je…?
JE: …je David Eben, se strejdy má kapelu Bratři Ebenové. Lidi někdy říkají, že i naše skladby jsou „ebenovské“. (smích)
Z: S tím ses nám nepochlubil! (smích)
Jak vznikla spolupráce s Prokopem Korbem alias badfocusem?
JE: Já znám Prokopa osobně už hodně dlouho. Potkali jsme se před deseti lety na jazzových kurzech v Praze. Tam jsme spolu jamovali a na jamování jsme se scházeli i později. Přizval jsem ho na naši první desku, protože mě vždycky bavilo, jak hraje. Tam s námi hrál na kytaru a shodou okolností se v tu dobu hodně zajímal o mix, takže nakonec smíchal všechny naše desky. Myslím, že se nám postaral o sound engineering tím nejlepším způsobem. Navíc když s námi hrál, mohli jsme párkrát zkoušet u Kapitána Dema, protože Prokop u něho pracoval ve studiu. To byl taky zážitek. (smích)
Považujete nějakou českou kapelu za hudebně spřízněnou?
