Taste The Lemon
Počátky kapely Taste The Lemon, která ve své tvorbě spojuje rockovou hudbu s trip-hopem, sahají do léta roku 2021, kdy ji založili kytarista Lukáš Gajdoš a baskytarista Petr Štěpán. K nim se postupně přidali zpěvačka a kytaristka Tereza Karásková, klávesista Pepa Vodička a hráč na bicí Marián Bársony. Všichni mají za sebou roky hraní v různých kapelách, Taste The Lemon je ale jejich zatím nejambicióznější hudební projekt. V době, kdy jsem se sešel s Terezou, Petrem a Lukášem, vedl první singl kapely Narrow Lane hitparádu Velká sedma Radia 1 a klip k němu se nacházel spolu s novinkami od Depeche Mode, Dua Lipy či Taylor Swiftové ve výběru nejlepších sedmi videoklipů týdne podle magazínu iReport.
Jaká je historie vzniku kapely?
TK: V době covidu skončila moje dosavadní kapela a chyběl mi kontakt s muzikanty, tak jsem udělala něco, co by mě normálně nenapadlo. Zapojila jsem se do mezinárodní on-line komunity muzikantů, kteří nahrávají hudbu doma. Během dvou let jsme nahráli spoustu coverů i vlastních písniček, a hodně mě to posunulo. V předchozí kapele jsem hlavně hrála na kytaru, ale teď jsem začala víc zpívat. První nahrávky vznikaly tak, že jsem si vzala do koupelny mikrofon a stěny obložila dekami. Během lockdownu byla ale rodina doma, takže jsem v té koupelně nemohla být moc dlouho.
Po rozvolnění jsem měla chuť zase hrát naživo. Protože jsem neznala nikoho, kdo by hledal kytaristu, koukala jsem se na inzeráty. Nic, co by mě zaujalo, jsem ale nenašla. Ono se to podobá inzerátům na seznamkách – většina z nich je divných už od pohledu. Byla jsem z toho trochu zoufalá, tak jsem vypustila toho kytaristu a zadala jen „kapela hledá“, a díky tomu jsem narazila na Lukášův inzerát. Přišlo mi super, že se jedná o rozjíždějící se projekt. Nechtěla jsem přijít do kapely, kde by byl hotový repertoár, který bych se musela jen naučit, chtěla jsem se podílet i na jeho tvorbě.
PŠ: My se po covidu začali s Lukášem scházet a vymýšleli jsme songy… nebo spíš rífky.
LG: Měli jsme bubeníka, který byl velmi nezodpovědný, a tak jsme napsali inzerát na bubeníka. Díky tomu jsme našli Mariána. Původně jsme chtěli čistě instrumentální hudbu bez zpěvu. Pak jsme začali hledat klávesistu, ale chtěli jsme takového, který bude do písniček přidávat ruchy, aby ta hudba nebyla nudná. Našli jsme si Pepu a nakonec jsme se shodli, že to chce přece jen zpěv, ale ženský zpěv. Každý inzerát jsme dávali dohromady aspoň dvě hodiny. Aby tento prošel kontrolou, musel být korektní, takže musel hledat zpěváka/zpěvačku. Proto jsme to v textu zaobalili tak, aby bylo zjevné, že je to pro ženu. Ozvalo se více zpěvaček. Terka byla ale nakonec jediná, koho jsme vyzkoušeli. Vyhovovalo nám, že je také výborná kytaristka.
TK: My se napřed sešli v hospodě a já řekla klukům, že je to všechno fajn, ale že jsem kytaristka a nemám žádné zkušenosti s frontmanstvím, tak ať s tím moc nepočítají. Oni mě přesvědčovali, že budeme na pódiu vždycky dohromady jako kapela. No a od té doby pokaždé, když se za námi přišel podívat do zkušebny někdo z hudebního prostředí, tak ukázal prstem na mě a řekl: „Na tebe se budou všichni koukat, ty si musíš dát záležet, jak budeš vypadat, ty na sobě musíš nejvíc makat!“
