Narozen 19. 9. 1945, Filadelfie, Pensylvánie, USA. Důležitá alba: David Bromberg (Columbia 1972), Demon In Disguise (Columbia 1972), Wanted Dead Or Alive (Columbia 1974), Midnight On The Water (Columbia 1975). Písně, které stojí za to: The Holdup, Sammy’s Song, Mr. Bojangles, The New Lee Highway Blues, I Like To Sleep Late In The Morning, Bullfrog Blues.
David Bromberg není žádný skvělý zpěvák. Časem se však našel v napůl deklamovaných, lehce ironických písničkách vyprávěcího charakteru, v nichž udivoval nejen zaujetím pro věc, ale i bravurní a nápaditou hrou na kytaru, dobro, mandolínu nebo housle. (Viz popěvek Davida Bluea I Like To Sleep Late In The Morning, který zpopularizoval.) Slavnější kolegové ho měli ve studiu rádi při ruce. Nejen pro jeho technické dovednosti (dokázal hrát zároveň rytmus i doprovod), ale i schopnost skloubit v aranžích prvky blues, folkrocku, country a bluegrassu.
Narodil se ve Filadelfii, vyrůstal ale v Tarrytownu, asi 40 km od newyorského Manhattanu. (Do sousední vsi zasadil spisovatel Washington Irving děj své hororové povídky o bezhlavém jezdci The Legend Of Sleepy Hollow.) Na kytaru se začal učit ve třinácti, a když se po střední škole zapsal na Kolumbijskou univerzitu, vybral si obor muzikologie. Po večerech vystupoval v Greenwich Village; ne že by přitahoval bůhvíjakou pozornost, aspoň se ale seznámil s mnoha skvělými „učiteli“ v čele s bluesmanem Reverendem Garym Davisem. Na klubových pódiích doprovázel tehdy módní písničkáře – například Jerryho Jeffa Walkera, autora podmanivé skladby Mr. Bojangles. V roce 1972 natočí Bromberg svou vlastní, téměř osmiminutovou verzi této písně, která pak zase inspiruje k další výtečné předělávce Boba Dylana.
Právě účinkování na Walkerově albu Mr. Bojangles odstartovalo Davidovu druhou kariéru studiového sidemana. Záhy se objevil na deskách Toma Paxtona, Ala Koopera, Richieho Havense, a potom už přišla nabídka od samotného Dylana, s nímž Davida spojoval nepřehlédnutelný židovský původ. Bromberg se stal duší Bobova country-westernového období, v němž vznikla alba Self Portrait, New Morning a Dylan (A Fool Such As I). Na oplátku si vypůjčil do svého repertoáru dylanovku Wallflower. Sólovou dráhu zahájil roku 1972, poté, co dopomohl k eponymnímu debutu písničkářce Carly Simonové. Společnost Columbia Records s ním podepsala smlouvu na základě zážitku z festivalu na britském ostrově Wight, kam Dave přijel jako doprovodný kytarista zpěvačky Rosalie Sorrelsové. Když Sorrelsová skončila, přidal Bromberg improvizovaný sólový set – a 600 000 diváků bylo jeho spontánností uchváceno.
První elpíčko nedoceněného showmana neslo prostý název David Bromberg a zazněla na něm skladba The Holdup (Přepadení), kterou autor napsal s Georgem Harrisonem. Závěrečný Sammy’s Song krášlí foukáním do harmoniky kamarád Dylan. Už tato kolekce, stejně jako všechny další, se vyznačuje zběsilým mixem hudebních stylů, střídáním koncertních a studiových nahrávek, prodchnutých záviděníhodným elánem a humorem. Druhé album Demon In Disguise zkombinovalo bluegrassové rytmy s progresívním přístupem hostujících členů skupiny Grateful Dead. (S lídrem Jerrym Garciou se David seznámil na Woodstocku, když se oba schovali před deštěm do stejného týpí.) V následujících letech se zpěvák věnoval hlavně živému hraní se svým Dave Bromberg Bandem, tělesem s výraznou dechovou sekcí, jemuž dal v roce 1975 prostor na albu Midnight On The Water. V sedmasedmdesátém podepsal novou smlouvu s labelem Fantasy, pro který do roku 1986 natočil šest alb. Koncertování omezil na minimum a s manželkou Nancy se odstěhoval nejprve do severní Kalifornie a pak do Chicaga, kde se dal do učení k houslaři, aby si nakonec v roce 2002 otevřel ve Willmingtonu ve státě Delaware (kde teď žije) obchod a opravnu David Bromberg Fine Violins. K muzice se vrátil roku 2007 akustickým cédéčkem Try Me One More Time. V roce 2011 vydal zajímavé album Use Me, pro které mu napsali písničky Dr. John, John Hiatt, Keb’ Mo’ nebo Widespread Panic. Jeho zatím posledním projektem je CD Only Slightly Mad z roku 2013.
SAMMY’S SONG
Somewhere in the south of Spain
Sammy, still sixteen
Goes with his uncle for a ride
The sun is high
Sailing through the city
For to see the sights and the talking sex
Sammy’s sitting tall
The sun is high
His uncle brings him to a Brother
Being big, he buys a drink
Rum and Coke
Don’t taste too bad
Having brought him to the brink
His uncle leaves him with his drink
Rum and Coke
Don’t taste too bad
The girls all gather in a group
And give Sammy boy the eye
And stare at him seductively
And try to make him buy
So choosing one that’s younger
Better looking than the rest
Sammy speaks no Spanish
But she understands
They go upstairs to buy the room
She wants her money in advance
Sammy speaks no Spanish
But he understands
And lying on her back
Upon the bed she beckons
Sammy won’t lie down yet
He wants her nude
Speaking Spanish, she refuses him
At last, afraid of losing him
She takes off all her clothes
He wants her nude
Her hands upon her heart
Can hardly hide the horrid scars
From her shoulder to her waist
Her skin is leathery and hard
She pantomimes an akcident
A car, a fire
Not so long ago
His eyes are wide
She moves to put her clothes back on
But he won’t let her go
He lies her down
His eyes are wide
And lightly, like a lover
Sammy lets his lips
Caress the leather of her breast
His brain is numb
Moved by some far, distant mind
He makes himself her bridegroom
Sammy’s hardly there at all
His brain is numb
She moves to take him in now
But her hand finds him still slack
So she sucks to make him hard
And then again lies on her back
And Sammy does the deed
To silent screaming in his skull
The scars surround him
Is this all real?
Schizophrenic
Sammy sees himself
Outside his body and his brain
Is this all real?
And back at the hotel
He has to heal himself
But all he does is shake
And shake some more
Without the grace of tears or sickness
Sammy sucks it all imide
And shakes
And shakes some more
SAMMYHO PÍSEŇ
Někde na jihu Španělska
bere strejda Sammyho na projížďku.
Slunce je v nadhlavníku,
Sammymu ještě ani není sedmnáct.
Tak proplouvají městem,
koukají, kde co lítá, a baví se o sexu.
Sammy sedí zpříma,
slunce v nadhlavníku.
Strejda ho vezme do botelu
a zkušeně mu objedná drink:
rum s colou.
Nechutná to špatně…
Strejda splnil svůj úkol,
a teď ho tu nechává s jeho pitím.
Rum s colou,
vážně to není zlý…
Holky Sammyho obstoupí
a dělají na něj oči.
Vyzývavě na něj hledí,
chtějí, aby si je koupil.
Vybere si jednu mladší,
která vypadá o něco líp než ostatní.
Španělsky Sammy neumí,
ale ona ví, co by rád.
Jdou nahoru do pokoje,
chce po něm prachy předem.
Sammy španělsky neumí,
ale je mu jasný, co by ráda.
Holka si lehne na záda
a vábí ho k sobě na postel.
Sammy k ní hned nejde,
chce, aby se svlíkla.
Španělsky mu řekne ne,
ale protože nemůže ztratit kunčafta,
nakonec si všechno sundá.
Donaha, přikazuje Sammy.
S rukama na srdci se holka
marně snaží zakrýt děsivý jizvy.
Od ramene k pasu
je její kůže tuhá, tvrdá na omak.
Posunky mu naznačuje,
že měla nehodu.
Auto – oheň – nedávno…
Nepřítomně na ni zírá.
Holka sahá pro šaty,
ale on jí nedovolí vstát.
Mrskne s ní zpátky,
nepřítomně na ni zírá.
A zlehka, cituplně
laská rty
kůži na prsou.
Nic jinýho nevnímá.
Nějakej cizí, vzdálenej hlas
mu namluvil, že je její ženich.
Nic jinýho nevnímá,
neví, která bije.
Holka pohne rukou, chce si ho dát dovnitř,
ale zjistí, že je pořád měkkej.
Tak mu ho vykouří, aby ztvrdnul,
a pak se zas položí na záda.
Sammy vykoná, co má,
aby utišil řev ve svý hlavě.
Ty jizvy všude kolem…
Není to jen sen?
Připadá si jako schizofrenik,
vystoupil ze svýho těla
i ze svý mysli.
Je tohle realita?
V hotelu se pak
snaží srovnat,
ale je jen víc a víc
rozhozenej.
Nepláče, nedělá se mu mdlo.
Všechno to v sobě drží,
třese se
a nepřestává.