„Doba je zlá ako všetko, čo sa v rádiach hrá“ zpívá jedna slovenská kapela. A extrémní doba si žádá extrémní odpovědi. Pro jedny jen proto, aby byli lépe slyšet, pro další prostě proto, že není zbytí. Hudba není výjimkou. Jít po povrchu a na rovince se vyplácí, je to snadná cesta a zaručený zisk. Zkoušet to po svém pak zavání stále větším bláznovstvím a pohrdlivými úšklebky těch, co ,vědí jak na to‘. Paralelní svět je ovšem řešení, které jako odpověď na současnou dobu funguje až překvapivě dobře. Kaspar von Urbach jsou jen jedním důkazem z mnoha.
Počátky sahají do roku 2002, ovšem vbrzku došlo ke kómatu a ze spolku zbyla jen základní dvojice, která se později obklopila dalšími satelity. Jména nejsou důležitá, i když souvislosti mohou být překvapivé a nečekané. Rozkročená, vrávoravá postava, pomyslný most mezi rockem a industriálem. Klasická baskytara či klávesy i stylová železa a netradiční perkuse. Zvuky, drásání i šumy. Bourání dogmat. Nepřehlédnutelný vliv Einstürzende Neubauten. Opakované mantry textů, pocit všudypřítomného šílenství a mimoidnosti, kondenzující ve výsledný tvar nepoznaného. Pamatujete si na staré E a jejich frontmana Vladimíra Kokoliu? Ono šeptání i hysterie, studená deklamace i naléhavost je tu také. Žádná moudra, filozofie ani poezie. Spíš zhudebněná civilizace. Hudba pro městskou hromadnou dopravu, řečeno s Brianem E.
„Těžiště m činnosti skupiny Kaspar von Urbach je – stručně řečeno – umanuté, svou povahou nepřirozené dobývání zvuku: jednak z předmětů, které k tomu nejsou primárně určeny, jednak z hudebních nástrojů, efektů a procesorů, které jsou rozbité, odložené, levné, podomácku vyrobené, opovrhované, nesprávně používané, nekvalitní atd. Významnými činiteli – a de facto neživými členy kapely – jsou nahodilé zpětné vazby, nechtěný šum a další nepřátelé hudebního procesu,“ praví se na webu skupiny. Není snad ještě někomu něco jasné?
Navštívit vystoupení KVU zkrátka neznamená večer plný relaxace a sdílení radostného pocitu s ,fajn lidičkama‘. Pro nepřipraveného jedince je možná lepší nejprve sáhnout po nějaké z nahrávek – po debutovém záznamu koncertu z pražského klubu Kaštan (2004) je k dispozici i CD Frikce z roku 2005 a opět záznam koncertu – tentokrát loňský. Realizace další kolekce s názvem Selfbondage je prý na spadnutí. Čilá vydavatelská činnost se ovšem neomezuje jen na vlastní řady. Kapela je součástí okruhu okolo vlastnoručně ze země vydupaného labelu KlaNGundKRaCH a vydává i počiny spřátelených formací.
Seskupení, programově navazující nit svého počínání na odkaz předčasně zesnulého Kašpara Viléma, posledního hraběte z Urbachu, přináší neradostnou tvář reality. A je zřejmé, že tenhle očistec zdaleka každému nebude po chuti. A v době, kdy pro spoustu mladších posluchačů získává slovo ,alternativa‘ až pejorativní příchuť jakýchsi starých zoufalců, můžete KVU brát jako dobře mířenou odpověď mezi oči.
Foto: archiv