„Často začleňuji do kontextu tradiční nástroje jako smyčcové kvarteto, klavír nebo hlas, ale využívám nových technologií k tomu, abych je zmanipuloval, aby zněly jako naprosto nové nástroje. Taková hudba byla před novým tisíciletím nemyslitelná,“ popsal svůj postup texaský skladatel a kytarista Michael Vernusky, který studoval hru na kytaru a kompozici na Mercyhurst College a své hudební vzdělání si doplnil na University of Texas v Austinu. Když slyšíme jeho 
album Blood that Sees the Light, které v roce 2006 vydal na své Alas Seis Music, okamžitě pochopíme, oč mu jde. Zdroje jeho inspirace jsou totiž stejně protichůdné jako rozdíl mezi původem nástrojů a jejich směšování s elektronikou, může se nám nad jeho kompozicemi vybavit stejně tak Sergej Prokofjev a vůbec neoromantické rozdychtění jako japonský avantgardista Toru Takemitsu nebo současné elektronické mapování tajemných záhybů lidské mysli, ale výsledek je totožný, ať jde o velebnou titulní skladbu alba z roku 2005, která strunné nástroje přetváří v součinnosti s kovovými či dřevěnými přísadami, ať jde o Tanah, elektronicky pozměňující zvuk fléten, jak je prezentuje Karmen Suter, nebo o zamyšlenou koláž Arc z roku 2002, využívající sólového piana (v podání Kyleho Kindreda). Aby nedošlo k omylu: Vernusky zvolené nástroje neznásilňuje, někdy jim i ponechává obvyklé znění, jeho cílem však je nebýt zvukově závislý na minulosti, dosáhnout maxima emocionální působivosti, zvýraznit meditativní charakter hudby, přesvědčit, že vyjádření zoufalství či naděje může být věrohodnější, jestliže pozměníme zvuk, který bychom měli vlastně očekávat, ale také překvapivější. Nehodlá ovšem ustrnout na jednom přístupu. Porovnáme-li třeba tradičnější Arc s hlukovým experimentem Means and Meditations (2004), jde zřetelně o zcela odlišné záležitosti. Když se ovšem rozhodne k zásadnímu přetvoření hudebních zdrojů, využije všech prostředků, které se mu dnes nabízejí: až éterické zvukové plastičnosti, disonantních harmonií, zvukového valu, zkreslení, očividného střídání poklidu a vášnivosti. Není náhodné, že přínos tohoto hudebníka z Austinu byl zhodnocen v roce 2004 udělením Digital Arts Award v Tokiu.
Soupis jeho děl neuvádí pouze díla akustická jako 3 Jisei pro soprán a smíšený orchestr (s japonským textem), elektronická jako Prayer Bell pro improvizujícího performátora a magnetofonový pásek či elektroakustická jako Book of Remembrance and Forgetting pro pět tanečníků a dramaturga (v součinnosti s choreografem Rayem Schwartzem), ale i spolupráci s tvůrcem videa Scottem Nyergesem a s multimediálním umělcem Colleenem Corcoranem.
„Moje hudba reflektuje můj poněkud nomádní život,“ svěřil se Vernusky. Není divu, jeho hudbu mohli už slyšet posluchači nejen doma či v Japonsku, ale také ve Francii, Řecku, Korei a v Austrálii. A nedávno byl (vzhledem ke svým pracím v oblasti videa) pozván jako hostující skladatel na rotterdamský mezinárodní filmový festival.
Blood that Sees the Light (2006 Alas Seis Music)
60 x 60 (2004 Capstone Records)
Resonance: Steel Pan in the 21st Century (2007 Quiet Design Records)
http://www.alasseis.com