Ještě před pár lety bylo vše jasné a pojem ,underground‘ měl na domácí scéně jasné žánrové ohraničení. V současnosti lze nejen pozorovat změnu významu pojmu samotného, ale i vystopovat vývoj, kdy se objevuje celá řada seskupení, jež vycházejí hudebně z úplně jiných vlivů, než jsou ona známá jména tzv. ,druhé kultury‘. Mnozí se dokonce programově od ,postplastikovské‘ scény distancují. To ovšem není případ aktuálně v triu hrajících New Kids Under ground, kteří se naopak k tomuto pojetí hrdě hlásí a dále ho rozvíjejí.
Nejde o žádné nováčky – vznik se datuje až do roku 1995, do doby, kdy už byly sečteny dny skupiny Pils Box, kterou lze považovat za přímého předchůdce. A hned premiéra nebyla ledajaká – odehrála se v Divadle Archa v rámci festivalu Alternativa ’95. Bratrskou dvojici Václava (zpěv a baskytara) a Jindřicha 
(klávesy), doplnili bubeník Pete a klarinetistka Bára. Dechařek se v následujícím období vystřídalo hned několik a NKU především dost setrvávali ve stínu sesterských BBP, se kterými odehráli většinu koncertů a spojovala je s nimi personálně i kompletní rytmika. V roce 2003 však došlo k radikálnímu zlomu, který se ukázal pro další existenci jako více než zásadní. Časově vytížený bubeník se už rozhoduje jen pro řady BBP a skupinu opouští i saxofonistka Veronika. Basu a klávesy tak nově doplňuje přednatočený rytmický základ a zůstává zdravé dvojčlenné jádro. Krátce nato ovšem sestavu posílí mladý saxofonista Matěj a ustaluje současné trio. To aktuálně můžeme vídat jak na undergroundových přehlídkách, tak i pódiích klubů a občas i na programech menších festivalů. Vloni pak skupina navázala úzkou spolupráci s Divadlem Maják a její živě performovaná hudba byla součástí jeho představení Faust.
Na rozdíl od mnohých jejich kolegů je v hudbě NKU vedle temných a neradostných poloh i nemalý podíl humoru. K počátečnímu období neodmyslitelně patřilo zhudebňování textů z náhodně objevených časopisů Pop-Life, aktuálně jsou to vedle několika sarkastických textů a libůstek v černém humoru především koncertní komentáře mezi skladbami. Vedle vlastních skladeb, často zkratkovitých v duchu ironické klauniády, pak v repertoáru najdeme i zhudebněnou poezii Ch. Morgensterna či M. Topinky. A své místo v něm mají i coververze The Residents, Odvážných bobříků či Plastic People. Repetitivní motivy a archaický zvuk kláves, cílevědomě ohýbaný a efektově deformovaný, podporují industriálně ledové rytmické smyčky a ostré basové riffy.
Tvorba skupiny není příliš rozsáhlá, ale o to lépe zdokumentovaná. Existují mnohé videozáznamy, několik klipů z vlastní dílny, dvě neoficiální alba Noc (2000) a …nesmí po nás zůstat vůbec nic… (2001) a účast na několika undergroundových samplerech. V létě tohoto roku se po třinácti letech rozhodli poprvé vejít do studia a vzniklo právě dokončované první regulérní album Na věčnou památku, které se zanedlouho objeví na značce Guerilla. „Pro nás je to v současné době (a v podstatě to lze vztáhnout na celou existenci svobodného vydavatelského prostředí, počínajícího rokem 1990) jediná myslitelná produkce, která by mohla naši hudbu vydat! Kromě samonákladu skutečně neexistuje a neexistovala dramaturgie, jež by nás mohla vzít za svou,“ říká o volbě vydavatele leader kapely Václav. Obsah alba prozrazuje úzký vztah tvorby skupiny a filmového světa – název a následně i obal je inspirován filmem Spalovač mrtvol režiséra Juraje Herze, a na desce bude i další ,filmovka‘, píseň Studna, a jako bonus pak v podobě datové stopy němý film ONDŘEJOVSKÝ MASAKR IV.: HRABĚ MOLEKULA, ozvučený hudbou New Kids Underground, která volně vychází ze záznamu improvizovaného hudebního doprovodu NKU k tomuto filmu, promítanému na festiválku Závislý Zubr 2008.
Tvář New Kids Underground je poťouchlým úšklebkem věčně zlobivého dítěte. Dítěte, které má rádo horory, nepotřebuje ke štěstí nablýskaná zrcadla a štědré kapesné. Není a nebude z něj génius, babičkou vychvalovaný a ostatními obdivovaný idol všech členů příbuzenstva. Ovšem kluci z jeho party, píšící křídou na ohradu antikomunistická hesla, vědí své.