Taavi Karikmäe se narodil 30. dubna 1976 v Tartu, druhém největším městě v Estonsku. Sám tvrdí, že zpíval a hrál na nějaké nástroje prostě odjakživa nebo alespoň od té doby, na níž si vzpomíná. V útlém věku vlastnil také společně s bratrem jakési dětské elektronické klávesy, které se jim podařilo částečně rozbít a ony začaly vydávat opravdu divné zvuky, což je skutečně nadchlo a s oblibou s nimi jankovali. Malý Taavi také preparoval piano pomocí listů papíru a zkoušel tak jeho nové zvukové možnosti. Pro hru na piano se rozhodl sám a od pěti začal navštěvovat hodiny. Kromě klasické hudby poslouchal také jazz v rámci možností tehdejší sovětské zóny. Vzpomíná si na jedno LP Elly Fitzgerald, podle něhož se pokoušel imitovat různé fráze a rytmy. Pak se mu do rukou dostala elpíčka Muddyho Waterse a Howlin’ Wolfa a ta přehrával tak dlouho, až se téměř rozpadla. Rocková hudba typu Doors, Pink Floyd či Led 
Zeppelin se k němu dostávala zejména na obehraných kazetách, ale poslouchal ji s velkým entuziasmem a oddaností. Pak přišla první kapela, která měla údajně psychedelický nádech, což však bylo prý zapříčiněno nedostačujícími schopnostmi hráčů. Taavi si prošel i metalovým obdobím a mezi jeho favority patřili později Jesus And Mary Chain a The Fall a začal inklinovat ke stále hlukovějším věcem. V průběhu celé té doby ovšem nepřestal poslouchat klasickou hudbu a snažil se nebýt připoután k nějakému stylu, ale chovat se „jako volný elektron“. Mezi jeho první největší koncertní zážitky patřila Beethovenova Devátá, stará hudba v podání violy da gamba či Jethro Tull.
Po absolvování ,lidušky‘ a konzervatoře v Tartu se odebral na studia na Estonské akademii hudby a divadla v Tallinu, kde měl štěstí na profesora Anta Pettu, který vyučoval volnou improvizaci. Možnosti získávat zkušenosti z oblasti improvizace a současné hudby byly ovšem v Tallinu značně omezené, a proto se vydal do Francie na Conservatoire National Superieure Musique et Dance de Lyon, kde strávil tři roky na postgraduálním studiu. Byla to léta strávená v knihovně nebo hraním a posloucháním a návštěvou koncertů a výstav. Tehdy měl možnost se osobně potkat a pracovat s řadou významných osobností jako je Pierre Boulez, Vinko Globokar či Tristan Murail. Zúčastnil se také dílen pořádaných Jacquesem DiDonatem, kde měl možnost si zahrát s předními francouzskými a britskými improvizátory. Po návratu do Estonska pak začal sám vy učovat improvizaci a experimentální hudbu na své domovské akademii.
Ve Francii se začal více zabývat elektronikou i díky tomu, že piano nebylo vždy dostupné a zároveň cítil jeho ,historické břímě‘ a snažil se ho zbavit. Pokoušel se najít svůj vlastní zvuk a začal experimentovat s thereminem, počítači, podomácku vyrobenou elektronikou a užíval si možností, které mu tyto nástroje poskytovaly. Zásadní pro něj byl i vliv musique concréte a Pierra Schaeffera. To v jeho životě dle jeho slov ,obrátilo list‘. Později ho to však paradoxně zavedlo zpět k jeho první lásce – čistě akustickému pianu, které už však díky předchozím elektronickým zkušenostem vnímá jinýma ušima.
Zásadní vliv na Taaviho mělo setkání s francouzským kytaristou a elektronikem Jeanem-Marcem Monterou (viz profi l v rámci SJH v UNI 4/08). Ten jednak obnovil jeho zájem o noise a především ho přizval ke spolupráci s EIE (Ensemble des Improvisateurs Europeéns) orientovaným na práci s grafickými partiturami. Tam potkal mimo jiné i Chrise Cutlera. V současné době ostatně Karikmäe píše doktorskou práci na téma grafických partitur a sám o tom říká: „V analýze hudební notace je pro mne důležitý fakt, že notace reflektuje náš způsob myšlení o hudbě. V dřívější době byla notace o paměti – noty sloužily k tomu, aby bylo možno hudbu opakovaně hrát. Ale v tom spočívá problém, co vlastně zaznamenat, protože klasickým zapsáním do not celou věc značně zjednodušujeme. Jaké parametry nebo věci tedy přepsat do not? Můžeme zaznamenat strukturu nebo zvukovou charakteristiku atd. V grafických – aleatorických partiturách není notace tolik o paměti, ale je spíše partnerem pro hráče. Protože notace v grafických symbolech je většinou unikátní a vytvořená čistě skladatelem, jejich interpretace je víceméně ponechána na svobodné vůli. Dává to interpretovi větší svobodu, ale také odpovědnost, co si vlastně vybrat. Snažím se analyzovat pole možností, jak dalece se rozhodovat mechanicky a kolik svobody nám vlastně grafické partitury skýtají.“
Poněkud jinou stránku Karikmäeho aktivit představuje ,dadaistická‘ úderka ASK:, v níž vedle něj působí kytarista Mart Soo a zpěvák Andres Noormets. ASK: mají již zhruba rok jednou za dva měsíce v Estonském rozhlase svůj program, kde jim posluchači přímo ve vysílání zadávají náměty na skladby, pak následuje diskuze a abstraktní zpracování nejrůznějších témat, která jsou třeba „Dopis ministrovi kultury“ nebo „Mohu zabít Boha?“ Tyto pořady mají i svou koncertní podobu, kde podněty zaznívají přímo z publika. Pokud se nikdo neozve, hrají ASK: „nic“. V budoucnosti se soubor chystá vyrazit s rozhlasovým přenosákem přímo do terénu a improvizovat na nádražích, letištích či hudebních festivalech. Považují to zároveň za jakýsi sociální experiment. Chystá se také sestřih z odvysílaných rozhlasových pořadů na CD.
V roce 2002 založil Karikmäe společně s flétnistou Tarmoem Johannesem těleso U:, které se věnuje interpretaci děl klasiků dvacátého století (Boulez, Stockhausen, Murail, Donatoni, Sciarrino) či vysloveně současných skladatelů, kteří jim píší kompozice na objednávku.
Mezi ně patří Estonci Toivo Tulev, Mari Vihmand, Tatjana Kozlova, Märt-Matis Lill, Tauno Aints, Andres Lõo, Francouz Roméo Monteiro a Finové Antti Auvinen a Kimmo Kuitunen. Zbytek souboru dotváří Melis Vind (klarinet), Merje Roomere (housle), Levi-Danel Mägila a Vambola Krigul (perkuse). Mezi zatím nejzásadnější Kerikmäeho nahrávky patří improvizace, kde mu sekunduje Mart Soo + postupně čtyři veličiny světového improvisingu (Cutler, Montera a francouzští klarinetisté Xavier Charles a Isabelle Duthoit (ta exceluje i jako brilantní vokalistka). V nejbližší době se chystá také album se saxofonistou Michelem Donedou.
Taavi také vytváří hudbu k tanečním performancím a abstraktním videím, které mu skýtají inspiraci pro jeho celkovou tvorbu. V souboru Hüüd ja Hääl si zase pohrává s tradičními estonskými melodiemi a v Broken Time Orchestra spojil své síly s DJem P. Julmem.
Diskografie:
Hüüd ja Hääl (2000 Klesment Audio Productions)
Broken Time Orchestra (2005 JULM Records)
IMPROTEST 2005/2006 (záznam ze série improvizačních koncertů v Tallinu, jehož je Taavi spolupořadatelem) (2006 MKDK Records)
TK + Mart Soo + 1 (2007 MKDK Records)
Broken Time Orchestra: Surmal on meie jaoks tähendus/Death has meaning to us (2007 JULM Records)
Práce pro taneční divadlo:
Dear Guests! Please be reminded… (2001) a Undin (2006) – choreografi e: Dmitri Harchenko
Meelega/Willingly (2001) – choreografi e: Raido Mägi
Mäng/Play (2006) – choreografi e: Mart Kangro
Hamlet (2007 v Estonském národním divadle) – choreografi e: Oksana Titova