Pokud dnes v alternativně-rockových kruzích zazní slovo ,emo‘ jako označení hudebního žánru, téměř vždy se jedná o pejorativní přívlastek nebo objekt posměchu. Postupem doby se totiž touto škatulkou 
nejčastěji označují spolky pro teenagery, u kterých je slovo ,image‘ minimálně stejně důležité jako to, co vydávají za své hudební snažení. Ale ti starší pamatují, že kdysi to bývala zkratka z termínu ,emotional hard core‘, označujícího tu nejtemnější odnož kytarového undergroundu, spojující v sobě noiseovou hlučnost, psychedelické plochy, brutální tvrdost a děsivou atmosféru, zatímco s klasickým hard core nerozlučně spjatá rychlost tu nikdy nebyla bezpodmínečně nutná. Královéhradecké seskupení Thema 11 (nebo Thema Eleven, jak chcete) je nejen ten případ, ale patří v tom směru k domácím průkopníkům.
Už od počátku se jedná o kosmopolitní těleso, které zdaleka neomezuje své působení hranicemi českomoravské kotliny a nejen pravidelně koncertuje i v Německu, na Slovensku, v Polsku a Rakousku, ale zavítalo už i do řady dalších evropských zemí. Zajímavá je jejich rezignace na tradiční publicitu – zatímco v rámci žánrové komunity se jedná o dobře zavedené jméno, s etablovaným postavením i kultovní pozicí, mimo ni je to spíš jen pojem, o kterém málokdo něco bližšího ví. Prezentují se striktně jako celek a členové používají jen pseudonymy nebo zkratky. Jsou známí svým důrazem na angažovanost v otázkách práv menšin i zvířat, často se účastní benefičních koncertů či přispívají na kompilace nahrávek. A samozřejmě vyznávají tradiční DIY principy – kytarista M11 stojí ostatně za značkou Instinkt Records, která krom spolupodílení se na realizaci vlastních nahrávek občas kooperuje i na vydávání kolegů. Jejich koncerty lehce připomínají rituály nebo kolektivní psychoterapii. 
V hudbě jsou pak tímtéž, čím je H. R. Gigger ve výtvarném umění – někoho provokují svou skepsí a otevřenou depresivitou, jiné přímo odpuzují svým hyperreálným viděním světa. Ve vlivech jsou spolu s nimi často zmiňováni Neurosis a domácí Lvmen, ale postupem času všechny své chutě přetavili v poměrně originální směs, která spíše na sebe občas nabaluje další následovatele, než že by sama měla potřebu někoho následovat. Hutné kytary doprovázejí samply, tradiční písničkové struktury můžete klidně zapomenout. A jestliže nemálo skupin v průběhu svého fungování postupně obrušuje hrany a často se i třeba nevědomky posouvá blíž k posluchači, v tomto případě se ani s postupující dobou nic nemění. Hutný a hustý hudební materiál, který jen tak něco nerozředí.
Koncertovat začali v létě 1996, o rok a půl později debutovali sedmipalcovým singlem, který následovaly splity se spřátelenými partami – LP s Ravelin 7, další singl s Gnu a v Rakousku vydaný sedmipalec s Can I Trash Can!?. Počátkem roku 2004 vychází debutové album Choose your beast DCLXVI. Na něm najdeme několik apokalyptických vizí, zhudebněné mrazení v zádech, a také vysamplovaného Egona Bondyho. Deska vyšla licenčně i v Rusku(!), kde skupina poté i koncertovala a následně se objevila na DVD ve společnosti místních spolků. Tři skladby z desky byly navíc vydány na čtyřsplitu ve Francii. Letos v dubnu přidávají druhé album The Great Misanthrope, pod živelným zvukem je stejně jako na debutu podepsán Ondřej Ježek, ale mixu se tentokrát ujal Alex Newport (v minulosti spolupracoval například s Melvins nebo At The Drive-In). Následně Thema 11 opět vyrazila za hranice – v dubnu na britské turné, v červnu je čeká rozsáhlý výjezd po západní Evropě.
Začínat si něco s touhle partou není žádná relaxační procházka. Něco na způsob jízdy po zábradlí mostu nebo skálopevné přesvědčení, že tvrdé drogy se dají zvládnout. Ovšem když to nezkusíte, do toho lesa nikdy nedojdete. A buďte si jisti, že občas se do tohohle zrcadla podívat není rozhodně od věci.
Foto archiv