Burian & Dědeček: Na blankytném pozadí
„Když jsme krátce před druhou osvětovou válkou přinesli do vydavatelství Panton návrh našeho prvního elpíčka, zdálo se, že je jen otázkou času, kdy deska spatřísvětlo světa. A skutečně. Otázkou času to zůstalo.“ Jiří Dědeček takto v červnu 1983 bavil publikum na pražské Baráčnické rychtě, kde Burian a Dědeček opakovaně koncertovali. Uplynulo třicet dva a půl roku – a už tady to „elpíčko“ máme. A skutečně je dlouhohrající: soubor šesti CD obsahuje celkem 6 hodin a 23 minut hudby a mluveného slova.
Pravda, roku 1990 dostali Jan Burian a Jiří Dědeček padesátiminutový prostor na vinylovém dvojalbu Večírek rozpadlých dvojic – záznamu večera, během něhož se o přízeň publika dělili s Vodňanským a Skoumalem. Ale o vysloveně společné album tehdy už ani nestáli. Rozpadlá dvojice se rozpadla znovu a každý si natáčel desky sám: Burian svou první vydal 1989, Dědeček 1990. Některé písničky ze společných let si každý z nich v repertoáru ponechal, ve svobodných dobách je ve vydávání desek nikdo neomezoval, takže se leccos dočkalo zveřejnění; často také v provedení jiných zpěváků. Ale zůstávali posluchači, kterým dobové nahrávky citelně scházely – tím spíš, že opravdu bylo z čeho vybírat. Burian s Dědečkem spolu vystupovali od března 1974 do června 1985, podle zápisů pečlivého kronikáře Buriana za tu dobu odehráli 1027 vystoupení. Další koncerty se konaly ještě v letech 1989–1990, celkem 14 představení z cyklu Večírek rozpadlých dvojic. A čím marnější bylo čekání na gramofonovou desku, tím víc posluchačů chodilo na koncerty s magnetofony. Jedním z takových nadšenců byl i Lubomír Houdek, který teď šestialbum z velkého množství dochovaných nahrávek reprezentativně sestavil a vydal.
První tři disky jsou výběrem záznamů pěti koncertů na Baráčnické rychtě, od března 1983 do března 1984. Čtvrtý obsahuje sestřih vystoupení se zpěvačkou Magdou Křížkovou z let 1979–1980, ve dvou písních zde hostuje i Jiří Suchý. Pátý disk nabízí převážně studiové nahrávky ze 4. dubna 1985. Šestý je sestaven ze tří koncertů v roce 1989. Vzhledem k tomu, že zcela absentují nahrávky z prvních pěti let působení (například „kabaretní drama“ Já nechci lítat v raketě, 1975), nedá se mluvit o zcela úplném obrazu vývoje tvorby dvojice. Posluchač je tím ovšem ušetřen špatné technické kvality i raného tvůrčího tápání.
Těžištěm šestialba jsou vystoupení na Baráčnické rychtě: tady byli Burian a Dědeček zcela ve svém živlu, mohli čerpat z rozsáhlého repertoáru, vzájemně to mezi nimi skvěle jiskřilo a publikum bylo neobyčejně chápavé. Studiový pátý disk – jakkoli překvapivý pro znalce, protože na něm je řada málo známých skladeb, které přitom mnohdy jsou opravdu zdařilé – však má hodnotu spíš dokumentační. Provedení totiž chybí ta správná energie; ať už byla na vině únava z celodenního nahrávacího maratonu, nebo únava vzájemná (dva měsíce nato se dvojice rozešla).
Burian s Dědečkem dokázali publikum dojmout nebo zmrazit, ale zároveň moc dobře věděli, že těžiště jejich písní je v legraci, že se na jejich koncertech lidé chtějí smát – jakkoli často šlo o humor dosti štiplavý či hořký. Burian býval poetičtější, Dědeček zas vyhroceně sarkastický. Burian je určitě lepší skladatel a hudebník, Dědeček zas napsal víc pronikavých textů. Po mnoho let spolu hluboce souzněli a oba dokázali publikum překvapovat: neotesaný cynik Dědeček je i autorem výborných lyrických textů, dobrácky působící Burian taky někdy dokázal tvrdě tnout do živého.
Šestialbum může sloužit i jako výmluvný obraz doby. V písních je leccos úzce svázáno se společenskými okolnostmi jejich vzniku, tomu se tvorba tohoto ražení nikdy nemůže vyhnout. Jsou tu však i mnohé písně nadčasové. A do některých si teď můžeme vkládat nové významy, což je dobré vysvědčení pro autory – ovšem pro nás všechny by bylo lepší, kdybychom některým tématům Buriana a Dědečka už dnes vůbec nerozuměli.
Galén, 2015, 64:43 + 71:42 + 64:32 + 61:16 + 57:56 + 62:42