Sharon Robinson: Caffeine
Jedna z nejvýraznějších vokalistek (a, dá se říci, jevištních partnerek) Leonarda Cohena si po úspěšně završeném světovém turné svého vzácného přítele dopřála vlastní desku s názvem Caffeine. Není to ostatně první samostatná nahrávka v její kariéře. Rodačka ze San Franciska a absolventka hudebního oboru na Kalifornském uměleckém institutu vydala první album v roce 2008. Tehdy zvolila název Everybody Knows, podle slavné písně, kterou s Cohenem napsala o dvacet let dříve pro jeho přelomové LP I’m Your Man. Se slavným Kanaďanem ovšem spolupracovala už od turné v devětasedmdesátém, které je zaznamenáno na brilantním živém CD Field Commander Cohen: Tour Of 1979. Původně myslela, že bude pianistkou, k Leonardovi už ale přišla vyzbrojena zkušeností doprovodné zpěvačky v lasvegaské show švédsko-americké divy Ann-Margret.
V polovině osmdesátých let se prosadila i jako autorka – to když její písnička New Attitude v podání Patti LaBelle získala cenu Grammy. (Pokud jste se ihned nezorientovali, vězte, že chytlavá skladba zazněla ve filmu Policajt z Beverly Hills.) Pro Dianu Ross složila v roce 1987 baladu Summertime – málokdo ví, že opět s Leonardem Cohenem. A jemu také pomohla k zářivému comebacku na albu The Future z roku 1992, kde je spoluautorkou uhrančivé písně Waiting For The Miracle, zpopularizované snímkem Takoví normální zabijáci.
Sharon Robinsonová nebyla jedinou Cohenovou vokalistkou (blízkou duší, důvěrnou známou, doplňte, cokoliv je libo). Fanouškům se vryl do paměti zejména hlas Jennifer Warnesové, jež se také jako první vydala na sólovou dráhu. A velké kouzlo měla i exotická Perla Batalla… Ale málo platné, Sharon jako jediná (snad kromě Anjani Thomasové) dokázala s kultovním písničkářem a básníkem navázat rovnocenný vztah v autorské rovině.
Když roku 2001 přišel čas na jeho druhý návrat v podobě cédéčka Ten New Songs, podepsala se pod všechny melodie, zaranžovala je, nazpívala vokály, naprogramovala sytenzátory. S Anjani – další sofistikovanou múzou – se pak podělila i o muziku k následující, trochu nevyrovnané Cohenově desce Dear Heather. Rok poté se její skladba The High Road objevila na albu I’ve Got My Own Hell To Raise, jímž se po dekádách zapomnění vrátila do života popsoulová dáma Bettye LaVette. Cohenovskou nit Sharon navázala opět v roce 2008, kdy se stala jedním z pilířů Leonardova neuvěřitelného světového turné, po němž přišlo další a další… Ti dva se s celým ansámblem dvakrát zastavili i u nás, takže jsme si mohli na vlastní uši a oči vychutnat jejich duet ve zhudebněné básni Alexandra Leaving.
A nyní si tedy paní Robinsonová dělá radost vlastním cédéčkem, jehož titul voní po zakouřeném baru: Caffeine… Svým způsobem se na něm ohlíží za osmdesátými lety, což může být pro jednoho zklamáním, pro jiného milou vzpomínkou. Elegancí své hudby připomíná Sade, autorským sebevědomím Carole Kingovou, případně Carly Simonovou. Do sebe obrácené písně, které nijak neusilují o to, aby je milostivý DJ pustil do éteru, se zdají být jako stvořené pro Sharonin melodický zpěv. Z jednolitého celku v dobrém slova smyslu trčí jasný hit Lucky ve stylu jakéhosi moderního reggae – a hádejte, kdo je spolutvůrcem! Příteli Leonardovi se na stará kolena podařil další zásek, jinak ale do koncepce desky nijak nezasahoval. Tahle jízda je výhradně Sharon Robinsonové. A ta si ji užívá, i když svým tichým, nevtíravým způsobem…
Floating World, 2015, 45:06