Iva Bittová: Entwine / Proplétá M
Proplétání představuje hned tři návraty Ivy Bittová. Natočila ho v kostele svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, kde nahrála bartókovská dueta s Dorotheou Kellerovou, ale hlavně se vrací k pojetí, které ji nejvíce proslavilo, k sólovým písním. Sama sice hrála už na loňském albu u mnichovského labelu ECM, to ale přinášelo oceán pomalu se vynořujících a zase mizejících vln fragmentů, které jsou typické pro její tvorbu, písně však nenabízelo. Až na Proplétám navazuje na model Divné slečinky, Ne nehledej a její první sólové desky z roku 1991, která vyšla právě u Pavian Records.
Přes jistou spřízněnost se sólovými deskami vydanými u BMG nelze říci, že by Proplétám bylo pokračováním Divné slečinky, i když autorčin rukopis je okamžitě poznatelný a některé momenty jasně odkazují k minulosti. Zejména chvějivé Letí hodně připomíná desky z poloviny devadesátých let, což do jisté míry platí i o úvodní Sluji a zejména o Víle. Bittová využívá pro ni typických prvků, hraje si s hlasem a střídá pizzicata a chvění houslí s prudkými tahy smyčci vytvářejícími výrazné motivy.
Písně, pokud nejde o miniatury, však už nemají jasnou osu, která je drží pohromadě, jsou fragmentárnější, působí, jako by Bittovou ovlivnil Manfred Eichler z ECM. Celé album tak přináší množství proměňujících se motivů přecházejících jeden v druhý. Bittová se stále více vzdaluje tradiční struktuře písně směrem k vážné hudbě, k mnohem komplexnějšímu vyjádření, které vyžaduje soustředěný poslech.
Albu trochu chybí „hity“, sevřené písně s jasnou náladou a melodií, které by utvářely jasnější osu, nebo byly branami do náročnějšího materiálu, skladby, které zaujmou na první poslech. Takové jsou kromě romskou hudbou ovlivněné Devlehy s textem Růženy Danielové o pobytu v Osvětimi jen chvějivé a nervní Letí a Víla. Víla stojí na výrazném motivu houslí, jenž se vyvíjí, proměňuje, ale pořád se vrací. V druhé půlce ho umocní expresivní hlas v jediném Ivině autorském textu. I když gradující závěr nabízí další rozvoj, skladba si zachovává sevřenost a jasnou linii.
Jednodušší stavbu mají i úvodní Sluje, jejichž tklivá a kontemplativní nálada naznačuje, že Bittová na Proplétám už není tak expresivní jako kdysi. Objevují se v nich názvuky lidových písní dobře odpovídající náladě Skácelovy básně, která posloužila jako text. Naopak à cappela podaná Ruža odkazuje k druhému silnému inspiračnímu zdroji Bittové, k romské hudbě, jde o úpravu romského nápěvu. Směřování ke komplexnějšímu hudebnímu pojetí ukazuje jasně zpracování textu Gertrudy Steinové Crying, ve kterém se vrací základní rytmus, podmalovávající zpěv. Rozrušují ho ale vpády kratičkých motivů. Ještě výraznější je tento trend ve Farewell s textem Chrise Cutlera, v jehož úvodu sice graduje silný motiv, ale pak přichází první ze zlomů, objevuje se nový vzdušnější motiv podporovaný rytmickým hlasem, aby přišel návrat k úvodu a v další vzdušnější části housle doplnil koloraturní vokál. Podobně složitou stavbu se střídajícími se přístupy a výrazovými polohami a bohatou dynamikou má i titulní skladba, která desku uzavírá a ve které Bittová exceluje jako zpěvačka, jež dokáže podtrhnout význam každého slova.
Snaha vytvářet větší celek je však patrná i v miniaturách, ty sice mnohdy mají jen jednu polohu, řazeny za sebe vytvářejí podobný dojem jako složitější písně. Zřetelné je to v úvodu alba, kde Vílu lemují dvě „pletací“ miniatury. Sevřené je Obrace, které drží pohromadě základní pizzicato houslí vytvářející osnovu, do níž se vplétají další motivy houslí i zpěvu přecházejícího ve scat a beat box. Dvouminutová píseň současně vytváří kontrast k miniatuře Hladce stojící na táhlých houslích doprovázejících polohrdelní zpěv. Až v závěru mizejícím v prostoru kostela pohyb smyčce zrychlí. S přirozeným dozvukem prostoru si Bittová pohrála i v Duši stojící na dlouhých tónech. Perlou je pak další miniatura Favela s vybrnkávanou loutnou, ke které se přidávají housle.
Bittová nahrála silné album, na kterém se opět projevila její originalita. Ta se na deskách klasické hudby i při spolupráci Nederlands Blazers Ensemble či s lidmi z Bang On The Can poněkud vytrácela. Současně ale Proplétám ukazuje, jak moc se jeho protagonistka za dvacet let jako autorka i interpretka posunila vpřed.
Pavian Records, 2014, 42:21