Kronos Quartet / Alesandra Vrebalov: The Sea Ranch Songs
Vrací se doba mecenášů a hudební díla zdaleka neobjednávají jen koncertní síně a instituce, ale třeba komunita tzv. nezařazeného území (rozuměj bez správy obecních úřadů) The Sea Ranch, ležící na pobřeží Kalifornie asi 160 kilometrů severně od San Franciska. Komunita totiž slaví 50. výročí založení a je uměnímilovná. Hudbu, která by oslavovala „ducha, přírodu a architekturu tohoto magického místa“, objednala u Kronos Quartetu a srbské, po emigraci v dobách balkánské války v New Yorku působící, skladatelky Aleksandry Vrebalovové. Do komponování se Vrebalovová vrhla se slyšitelným nadšením a pochopením. „Idea The Sea Ranch se může zdát v globálním měřítku utopická, ale prostřednictvím hudby velebíme její krásu a potvrzujeme její naléhavý význam v dnešním poraněném světě, který tolik potřebuje léčbu,“ uvádí ve svých poznámkách ke suitě.
Skladatelka opět pracuje s přednatočenými stopami – přírodními zvuky, dialogy a příběhy obyvatel The Sea Ranch či obřadní hudbou místních Indiánů, což je parketa pro Kronos doslova stvořená. Ostatně spolupráce Vrebalovové s Harringtonovým ansámblem patří k těm dávno osvědčeným. Pro Kronos napsala desítku kompozic, včetně mrazivě působivé …hold me, neighbor, in this storm…, která zazněla i na vystoupení Kronosu v Rudolfinu v roce 2014. Poslání The Sea Ranch Songs je ovšem tentokrát nikoliv burcující, ale pozitivní a optimistické. I toto rozpoložení autorce a interpretům padne.
Harmonii navozují už inspirace jednotlivých „songs“. Skladbou Spirit I prolínají bubny a zpěvy prvních obyvatel místa, Indiánů národa Pomo. Spirit II zachycuje „souznění člověka s přírodou“ – konkrétně autorčina klavíru a dvojice psovitých šelem. „Natočila jsem volání dvou kojotů, kteří se za úplňku objevili poblíž mého studia… což jsem považovala za dobré znamení, protože kojoti zaujímají centrální místo v kosmologii lidu Pomo“. Creatures oslavuje „všechny viditelné i neviditelné obyvatele The Sea Ranch, hmyz, plazící se kraby, racky, ptáky, mikrodrama větru a vln“, Ideas: Condominium One zase architekturu stejnojmenného domu, jehož „kostky a trojúhelníky organicky rámují nebe a oceán“. Ve Fort Ross Chorale se zase Vrebalovová s Kronosem vracejí o „dvě stě let zpět, kam nás odnese zvon z Fort Ross a liturgický sbor z ruské katedrály v San Franciscu, do dob, kdy první ruští osadníci a Indiáni Pomo žili společně, slučovali svoji kulturu i náboženství“.
Někdy stačí k vyjádření jednoduché průběžné tóny, souhra v táhlém akordu, prostředky… ehm, minimální, jako například ve zhudebněné velebnosti hvězdné noci Starry Night. Jindy se rozehraje rafinovaný průnik různých melodických linek, jako právě v Condominium One. Další z domů White Barn připomněl autorce svojí geometrií polyfonii fugy, ve které ovšem Kronos improvizuje se zkreslením (ano, doslova sešlápne booster) zvuku. Hudba se vždy udrží stranou vyloženě konvenčních postupů, ale zároveň ctí „lahodnost“ až tradicionalistickou. Už to působí jako malý zázrak.
Spolu s CD vyšla suita i na DVD, podložená záběry a animacemi filmaře Andrewa Lyndona (profesora animace na California College Of The Arts, který pracoval jako instruktor i pro moloch Pixar, ale doma se cítí v mnohem méně komerčních záležitostech). Měl jsem při psaní k dispozici pouze zvukovou stopu, nicméně i tak vyvolávají The Sea Ranch Songs doslova vizuální dojmy a hlavně intenzivní chuť hudbou vykreslená místa navštívit. Obyvatelé komunity vybrali muzikanty dobře. Nebo špatně, pokud nechtějí, aby jejich utopii zaplavil dav zasněných návštěvníků.
Cantaloupe, 2016, 64:01