První poprázdninová novinka (nejen) jazzového vydavatelství Animal Music představuje pianistu Martina Brunnera v podobě, která možná překvapí všechny , kdo znají jeho předešlá alba, ale nesledovali jeho koncertní činnost v posledních měsících. Na svém předchozím autorském projektu Morning Walks nechal Brunner promlouvat sedm akustických nástrojů – vlastní klavírní jazzové trio a smyčcový Epoque Quartet – tak, aby každý z těchto sedmi hlasů měl v celku rovnocenné postavení. Nicméně krátce po vydání alba v roce 2014 prohlásil, že cítí potřebu se od tohoto modelu trochu oprostit a vydat se jiným směrem. Oním jiným směrem je třeba autorská práce pro big band Concept Art Orchestra v rámci skladatelského sdružení Pražská šestka nebo hraní na syntezátor moog ve skupině kytaristy Jiřího Šimka. Dalším krokem v tomto hledání nového směru je pak Brunnerovo aktuální autorské album Levels of Life.
Na něm sice nezavrhl akustický klavír, ale přibral si k němu také syntezátor. Pouze moog nahradil modelem Prophet-6, novým nástrojem, který je poctou analogovému syntezátoru Prophet-5 z přelomu 70. a 80. let a současně jeho rozšířenou verzí. Je tedy zajímavé sledovat, jak pianista, který je řadu let součástí bouřlivě se rozvíjející české jazzové scény, ale v jejím rámci dříve představoval spíše konzervativní prvek, najednou boří představy o akustickém klavírním jazzu s použitím zvuku dávno vyšlého z módy. Album Levels of Life však není žádným postmoderním labyrintem. V jednotlivých vrstvách (viz název alba) odhalíme jak úctu k tradici akustického klavírního jazzu, tak fascinaci klasickým rockem i fúzemi rocku s jazzem, funkem a dokonce diskem.
S Morning Walks má album společného „kolektivního ducha“. I tentokrát jde totiž o hru čtyř v podstatě stejně důležitých hudebníků. Nadžánrový celek tedy nevytváří pouze Brunner kombinací klavíru a syntezátoru, ale spolu s ním jeho kolegové, kteří ostatně mají zkušenosti i z rockových nebo popových projektů – bubeník Roman Vícha, baskytarista Rasťo Uhrík (jeho nástroj úžasným způsobem mění roli z rytmické na melodickou) a kytarista Tomáš Fuchs. Právě on, v jazzovém rybníčku nepříliš známý, jednotlivé skladby místy skutečně přetváří v regulérní rockové písně beze slov.
A právě to je klíčové. Brunnerovy skladby, mimochodem často inspirované literaturou, totiž opravdu působí jako písně. Úvodní rockové takty skladby Eagles and Rattlesnakes evokují třeba začátky Haberova Teamu, což následně podtrhnou retro tóny syntezátoru. Zasněný klavírní úvod skladby Spotless Mind by mohl být znělkou k televiznímu seriálu z doby těsně předrevoluční (Cirkus Humberto 2?), kdyby s ním vzápětí pánové nepracovali jako s regulérní jazzovou skladbou. Ovšem ještě cennější než všechny tyto popkulturní přesahy je fakt, že Martin Brunner dokázal svou tvorbu výrazně oživit a s využitím lehce zastaralého zvuku nahrát progresivní album, které přirozeně navazuje na jeho přechozí tvorbu.
Animal Music, 2019, 56:53