Robert Balzar Trio: Discover Who We Are
Klasické jazzové klavírní trio kontrabasisty Roberta Balzara patří k nevšedním úkazům domácí scény. Kapelník dlouhodobě, pozvolna a cílevědomě tvaruje koncepci vlastní hudby, netěká dramaturgickými odskoky oťukáváním okamžitých trendů doby a obdobný přístup očekává u svých spoluhráčů. Scéna trií s klavírem, basou a bicími je v moderním jazzu velmi pestrá a vždy byla dílnou s rodícími se nápady pro vývoj jazzu. Pianisté avantgardy bývali obeznámeni a inspirováni evropskou klasikou, především její modernou, případně jejich hra představovala stylové shrnutí své doby – což je případ Balzarova tria. Robert Balzar (1962) po absolutoriu na brněnské konzervatoři začal v roce 1986 působit v pražském jazzovém prostředí a založil trio s pianistou Stanislavem Máchou (1971) a bubeníkem Markem Patrmanem, po čase vystřídaným Jiřím Slavíčkem (1969). V tomto obsazení trio působilo až do počátku letošního roku, kdy se Balzar rozhodl kvůli potřebnému vývoji tria stylově příliš usazeného Máchu nahradit. Náhoda mu přihrála pianistu Jiřího Levíčka (1984), brněnského rodáka s bohatými zkušenostmi s hraním klasické hudby, a rovněž jazzu v Americe. Nahrával s vysoce ceněným One O’clock Big Bandem, v posledních sedmi letech také učí na severotexaské univerzitě klavír a kompozici, působí s vlastním americkým triem. Balzar se s ním setkal osobně v pravou chvíli v Brně. S Levíčkem vstoupila do tria druhá, dosud chybějící skladatelská osobnost (podobně, jako na skvělém albu Tales k triu přizvaný kytarista John Abercrombie). Předchozí alba stála na kompozicích Roberta Balzara a pravidelně zařazovaných standardech: na 2CD Alone (2000) ještě zastoupených hodně, na dalších vzorkově. Na recenzovaném CD z osmi skladeb složil Balzar polovinu, dvěma skladbami přispěl Levíček, jednou americký písničkář a kabaretiér John Wallowitch (1926–2007) a jednu – překvapivě – si Balzar vypůjčil od vrstevníka a svého spoluhráče z Bártovy Illustratosphere Filipa Jelínka, mj. autora hudby filmu 3 sezóny v pekle. Překvapivě proto, že u nás prakticky neexistuje včleňování skladeb jiných domácích autorů do repertoáru než členů kapely, nepříliš ani autorů standardů. Úvodní Wallowitchova Discover Who I Am má podáním náladu Mehldauových skladeb hraných jeho trii. Snivou atmosféru má následující Levíčkova lyrická balada Snow In The Backyard, v jejíž poslední minutě před závěrem spoluhráči jen mlčky naslouchají svému klavíristovi. Není pochyb, že členové tria jsou si velmi dobře vědomi bopových základů moderního jazzového jazyka, což lze slyšet v sólech mnoha skladeb, například v Levíčkově Event Horizon. Že Balzar patří ke generační linii našich nejlepších jazzových basistů schopných sólově zaujmout celou skladbou, v níž je i zpěvnost přisuzovaná právě oné české kontrabasové škole, je skvěle dokázáno jeho vlastním titulem Hope (For Your Sound No. 3). Z ní sólující basa rovnou přejde do prologu Jelínkova motivu v rytmu rumby Živý, v níž si Balzar kratší partii zahraje smyčcem. Hrajeli trio v iberoamerické náladě, rytmus skladeb je „latinsky“ uvěřitelný, svěží a strhující, jak si můžeme prožít po dráždivém klavírním úvodu v Balzarově Day Off, nebo také „sambově“ zasněný v Just For Her (for Claire), rovněž od kapelníka. Desetiminutová závěrečná Balzarova Never Before (for K) je dramatická nejen náladou (rodí se z temného dunění), ale i kompozičním tvarem, který z hudby staví imaginární příběh, nebo chceteli, filmovou hudbu (když zní arytmická zvonkohra na počátku, vybavila se mi jízda na saních, po nichž do rumunských hor přijíždí profesor Abronsius hledat upíry v Polańského filmu s hudbou Krzysztofa Komedy). Nad opakujícími se tóny basových kláves se najednou rodí zpěvná a výrazná melodie. Jiří Slavíček na své spoluhráče reaguje citlivě a významotvorně, zde například dialog basy a klavíru rytmizuje jen jeho „šustěný“ doprovod. Zásadně neohlušuje či technicky neohromuje možnostmi bicí baterie – v tom připomíná nejlepší bubeníky moderního jazzu. Album vedle vlastní hry, její nálady, také podtrhuje skladatelskou a hráčskou osobitost Roberta Balzara z jeho alb nejvýrazněji.
Debut Prague/2HP, 2013, 60:08
