VIEUX FARKA TOURÉ:
The Secret
Možná někým tlačen, třeba miliardou lidí u televize při loňském zahajovacím ceremoniálu fotbalového mistrovství nebo pocitem vydat se dál do světa, vyměnil Vieux Farka Touré hostující krajany z předešlých desek za hvězdné Američany. Africký fundament novinka neztratila, to by snad ani nebylo možné, vždyť jádro kapely tvoří pořád malijští muzikanti, nicméně Vieux slyšitelně plní předpoklad: utéct z otcova stínu a stát se africkým rockovým bohem; však už teď mu říkají Hendrix z Mali, o čemž si můžeme myslet své. Velehitovou skladbou All The Same – duet s anglicky zpívajícím Davem Matthewsem – pak syn velkého Aliho Farky Tourého nyní zaměřuje rovněž mainstreamové cíle. Bez popření sebe sama, což je sympatické. Ale širším záběrem se nikdy netajil: „Otec hrával pouštní blues, kdežto já pouštní rock.“ Asi jako Tinariwen, když už musíme přirovnávat, ale daleko víc panafrický, rozhoupaný reggae. Vieuxe si také nelze spojovat s otcovou „bluesovou“ řekou Niger, hraje úplně jinak než je v tomto kraji obvyklé. To lze ovšem vysvětlit: učitelem mu byl hráč na koru Toumani Diabate, čímž se mu dostala do krve kultura mandinských griotů, Tuaregovi Ali Farka Tourému vzdálená.
Přesvědčení, že je skutečně lahůdkovým kytaristou – elektriku bez problémů střídá s akustikou – a vynikajícím zpěvákem, do vás Vieux nechá na albu doslova vsát. Na nedávných koncertech, kdy občas až přespříliš exhiboval a s krabičkami dociloval „divných bělošských zvuků“, ale leckoho napadlo, že se chystá k nějakému neobvyklému kroku, kupříkladu k návštěvě studia newyorského Brooklynu, kam mu producent a kytarista Eric Krasno (jazzfunkoví Soulive) přivedl překvapivé hosty, vstupující do základů natočených v malijském Bamaku.
Mohl si tak například zahrát ve famózní skladbě Gido s kytaristou Johnem Scofieldem; vlastně hudební křížovce: poušť, andaluské flamenco, Mahavishnu Orchestra, ve spodu pořád afrofunk s loutnou ngoni a nad tím si Vieux se Scofieldem přehazují afro-jazzovo- -rocková sóla podkreslená flétnou Cheikha Diallo. Eric Krasno nejprve s Malijci navodí jazzrockový dojem, ale pak se do sebe kytaristé zaklesnou, nastoupí hammondky Ivana Nevillea a už takhle dravá skladba Watch Out se promění v psychedelické funky.
V rozvážné, nikam nepospíchající Aigna doprovodil Vieuxe zase slide kytarista Derek Trucks od Allman Brothers Bandu a vyšel z toho vtahující meditativní hybrid evokující indické ragy.
Ali Farka o hudební kariéře syna nechtěl celý život ani slyšet, cestu k sobě našli až dva roky před jeho smrtí, kdy jamováním ve studiu doháněli ztracené roky. Nikdo ale netuší, kolik toho zůstalo v archivu, snad proto mnohovýznamový název alba i skladby The Secret. Elektro-akusticky to mezi nimi jiskří, užívají si hypnotický rytmus udávaný ngoni a perkusemi až málem nepostřehnete, že je to víc Vieuxova hudba než tátova.
Zralé, mezi tradicí a budoucností vyváženě koncipované album – přes přítomnost Američanů je to pořád výrazně o hudbě z Mali – bude ve Vieuxově diskografii patřit k nejvydařenějším.
Six Degrees, 2011, 59:31
