Vlado Ďurajka, který se skrývá za projektem Autumnist, mi loni na Colours of Ostrava vyprávěl, že elektronickou hudbu si jako svůj vyjadřovací prostředek zvolil především proto, že na žádný jiný nástroj neuměl hrát. Původně z nouze ctnost se v jeho případě přetavila ve schopnost oslovit „umělou“ hudbou široké spektrum posluchačů. O novém albu False Beacon to platí vrchovatě. Sám Ďurajka tvrdí, že se novým albem posunul „více do písňové tvorby“, a je tomu skutečně tak. Od první písně Inner Space Invaders, kterou už v roce 2016 nabídl ve čtyřech verzích na singlu, až po závěrečnou Finder s vokálem Jany Štefancové nabízí skutečně písně, které snesou označení elektropop či elektrorock.
Ďurajkova syntezátorová hudba na novém albu je skutečně téměř bezvýhradně více poslechová než taneční. Ostatně v kapele má vedle basy a bicích i další živé nástroje jako kytaru, housle, trubku, saxofony nebo klarinet. Říct po tomto výčtu, že výsledek rozhodně více připomíná Depeche Mode než Kraftwerk, je možná laciné, ale někteří přizvaní zpěváci – především Gabriel Kain a Richard Imrich – svou dikcí Davea Gahana skutečně připomínají. Na novém albu se však střídá celkem sedm zpěváků a zpěvaček včetně známých jmen jako Jonatán Pastirčák (Pjoni) nebo sourozenci Štefancovi (Bulp).
Díky pestrosti hlasů je samozřejmě pestré i album jako celek. Ale i instrumentální stránka nahrávky je zajímavá a barevná. Vedle skutečně popových písní jako Inner Space Invaders nebo Feather stojí rytmičtější kusy jako Guts And Wires s Pastirčákovým androgynním vokálem, případně Sky Full Of Scars se zvýrazněnými basy nebo závěrečná Finder s větším podílem elektronických ruchů a utápějícím se zpěvem. Na působivosti pak jednotlivým skladbám dodávají samply zmíněných dechových nástrojů, často rafinovaně ukryté do celkového elektronického zvuku nahrávky.
Deadred/Starcastic, 2018, 39:04