Polí5, 2022, 41:58
B4 za více než dvacet let existence urazili ohromný kus cesty od psychedelicko-krautrockových jamů k promyšlené písňové tvorbě, jejíž zvuk je okamžitě poznatelný. Už nejde jen o objevování zvukových prostorů a chytré využití specifického zvuku starých analogových nástrojů, ale o reflexi dneška se snahou hledat v dnešní nejisté volatilní fluidní době jistotu v minulosti. Jasně to ukazuje už titul Pomazánkové máslo, které sice žádným máslem nebylo, a proto se tak dál nemohlo jmenovat, ale dlouho představovalo onu jistotu chuti stejně jako Melta s textem: „Chceme naše staré bohy, chceme všechno, co nám vzali… chceme naše stará jména, chceme všechno, tak jak to bylo, chceme, aby se vše v dobré jenom pro nás obrátilo.“
Ale nejde jen o upozornění na sobecké staromilce, kteří si v nostalgii idealizují předlistopadové časy, což ukazuje Rosamunde: „Kde zůstal svět, co jsme ho měli, a kdo nám sebral naše mládí, co nedávno tu bylo?“ Patrná je i vlastní nejistota ve světě odkázaném na moderní technologie, kde selže navigace a naráz se v domě objevují cizí lidé a kabely kamsi zmizely, když je potřeba nahrávat desku.
K tématu se dokonale hodí trochu archaické zvuky starých kláves nebo ohlasy syntezátorové nové vlny, které však nejsou použité jako koření. Jsou esencí skladeb, které mají daleko k šablonovitosti, Do práce stojí na hybné base, Majer je až elektrofunkový, Doma zas jazzové a v GPS se střídá agresivní synthpop s temným triphopem. Aranžmá jsou promyšlená do nejmenších detailů, sólující saxofon skvěle zapadá do Slunce.
Doba divokých jamů je pryč, i když Rosamunde se scratchi a závěr posledního Začátku s řezavými zvuky a běsícím pozounem na ně místy upomíná. Jenže i Can od rozvolněných ploch na Tago Mago přešli k písňovým deskám Landed a Flow Motion. Také B4 nyní tvoří dokonalý chytrý pop, kdyby slovo pop u nás nemělo pejorativní nádech kvůli braku, který mu tady dominuje. A k působivosti přispívá polomluvený zpěv Tomáše Procházky, který vyrostl v dobrého frontmana.