Třetí CD australského kytaristy Davida Browna (viz profil ve Světě jiné hudby 8/06) pod markou Candlesnuffer s názvem WAKOOL (Room 40, 2007, 44:19) se poněkud vymyká jeho předcházejícím sólovým albům, kde si pohrával s elektronikou a celou řádkou různých nástrojů. Sám Brown ostatně váhal, zda má i tento opus vydat pod tímto pseudonymem. Při prvním poslechu tohoto vpravdě syrového artefaktu mě napadl výraz raw raw raw blues. Ale je to de facto především zkoumání možností preparovat kytaru mnohem ,brutálnějším‘ způsobem, než jak to činí Fred Frith. David si tam prostě těch svorek nafutruje takové množství, až oči (potažmo uši) téměř nechápou, kde mu zbyly prsty na volné struny. Ale právě proto je schopen se obejít bez jakýchkoliv přídavných nástrojů či efektů a dát zaznít drnkací a brnkací i jiné síle svého preparovaného nástroje naplno s vervou i něhou, která právě evokuje ve značně transponované podobě cit dřevních bluesmanů. Rozechvívá v nás nikdy neslyšené tóny, které mají pochopitelně svou větší sílu v živém provedení, ale zároveň ve studiové podobě a v klidu domácího poslechu vytvářejí úžasný prostor pro imaginaci i nezasvěceného posluchače. Dave Brown zazářil loni na festivalu Alternativa společně s pianistou Anthonym Paterasem a bubeníkem Seanem Baxterem v podobných kreacích, ale jeho čistě osobní prezentace zde naprosto obstojí i bez spoluhráčů. Po několikátém poslechu si stále kladu otázku, zda jeho hudbu vůbec vlastně lze nazvat blues, ale pak mne vždy napadne, že to je nejlepší označení, pokud chápeme blues nikoliv jako klasickou ,dvanáctku‘, ale pocitotvornou záležitost. Každopádně by mě nesmírně zajímalo, jak by asi tento avantaussie uspěl třeba na (byť velmi osvíceném) festivalu Blues Alive v Šumperku. V Japonsku si získal fanoušky zejména díky ,hlukové‘ spolupráci s leaderem hardcorové formace Zeni Geva KK Nullem. Tudíž mě napadá, že by se Wakool dalo zaškatulkovat pod nálepku acoustic noise. A v neposlední řadě jsou tu i jeho psychedelické začátky, které jsou zde také podprahově zakódovány. Tahle deska Davida Browna je zkátka drsná a zároveň velmi citlivá
