Portugalský label Creative Sources věren svému názvu dává příležitost umělcům z celého světa vydat vpravdě tvůrčí počiny, které se vymykají běžnému pojetí hudby a mnohdy jsou posluchačsky velice náročné. Přístup však bývá značně odlišný a znovu a znovu můžeme být překvapováni novou invencí. To platí i o švýcarském triu, které dalo svému debutovému albu nikoliv náhodou název Kdoulové sny.
Pianista Roberto Domeniconi (ročník 1961)a hráč na elektrickou basu Jan Schlegel (ročník 1964) spolu hrají v duu více než deset let a jednou z inspirací a předmětem hovorů (zejména na podzim) jsou jim právě kdoulové stromy na jejich zahradách. První z nich je navíc vášnivý astronom zajímající se o rotaci planet a druhý lovec krystalů. Zhruba před sedmi lety se k nim přidal fotograf pracující osobitým stylem se světlem a v neposlední řadě bubeník Sheldon Suter (ročník 1971). Tihle tři se spolu scházejí poměrně často a v průběhu zkoušek a při permanentním experimentování prohlubují své hudební vize do dokonalé souhry. Ačkoliv je výsledkem improvizace, tady je skutečně důležité vzájemné soucítění zúročující jejich interakci v nejrůznějších směrech. A právě to připomíná kdoule, jejichž využití je mnohostranné. Kromě malvic jsou pěstovány i pro bohaté květenství a slouží i jako podnož pro jiné druhy ovoce. Často tak v hudbě tohoto souručenství najdeme vůni i barvitost, nosnost či pod tvrdou slupkou plodů, které jsou v syrovém stavu nepoživatelné, specifické příchutě marmelád či ve spojení se smetanou nebo máslem lahodné dezerty, jež sice nezkušenému jazýčku mohou připadat příliš neobvyklé, ale ve finále jejich omamné chuti může podlehnout. Tahle báze vytváří v tvorbě tria skutečně snové možnosti a dopomáhá poezii jejich sonických eskapád, v nichž se mísí drsnější i jemnější lyrika – trpkost i sladkost, citlivé mísení ingrediencí a ponorný proces jejich zpracování. Reflektuje to období růstu a zrání, které probíhaly v průběhu řady let, nikoliv při instantním session.
Creative Sources, 2018, 43:28