Vzpomínáte si na videoklip Smells Like Teen Spirit, ve kterém Nirvana rozvášňuje generaci X v setmělé školní tělocvičně? Basista Krist Novoselic jako by místní lajny nikdy neopustil a zatímco se jeho souputníci rozvíjeli podél vlastních os, dospěli do svébytných písničkářů či přejali roli stadiónových bavičů, on se po Cobainově sebevraždě vrátil na maturitní ples konce 80. let, nepřijat abiturienty, zapomenut absolventy. Společně s venezuelskou zpěvačkou Yvou Las Vegass tak v polovině 90. let marně křesal písničky z vyhaslého ohniště indierockového tábora (Sweet 75), v novém miléniu pro změnu zkoušel s Curtem Kirkwoodem tahat ryby z vyloveného rybníka Meat Puppets (Eyes Adrift). Načež začal psát do punkové čítanky svého dospívání a na dvě sezóny se přidal k oživlým punkrockovým Flipper. Nemálo cti, slávy pomálu.
S aktuální kapelou Giants in the Trees ve složení Novoselić (basa, akordeon), Jillian Raye (banjo, basa, zpěv), Erik Friend (bicí) a Ray Prestegard (kytara, harmonika) konečně začal hrát písničky, za ukončení jejichž trápení se nemusíte modlit u smrtelného elpíčka. Je-li to zásluhou zkušeného producentského dohledu Jacka Endina, sehranosti Jillian a Erika či šťastné harmonie uvolněných muzikantů – kapela i prvních pár skladeb vzniklo během jamu na podporu oregonské farmářské komunity – těžko říct, dvanáctero skladeb každopádně pokrývá spektrum od folku přes country až po indie rock, jenž se neštítí popové bezstarostnosti. Tedy hravě a suverénně. Pro představu zkuste Seed Song, jen si proboha nepouštějte videoklip, který by neobstál ani jako reklama na výprodej osiva.
Není mimochodem náhodou, že tematicky „zelené“ album těží z amalgámu národního žánru „americana“; je především vyznáním městských exulantů, již nacházejí svou nirvánu v romantickém edenu hornatého severozápadu. Což zároveň znamená: jednou z labutích písní farmářských libertariánů, jejichž idyla nám právě schne a taje před očima.
vlastním nákladem, 2018, 48:20