První oficiálně vydaný koncertní záznam Gregoryho Portera, pořízený 18. května 2016 ve vyprodaných prostorách Philharmonie Berlin, můžeme brát i jako určitou připomínku poslední brněnské zastávky, která se odehrála v rámci stejného turné o dva měsíce dříve. Ale hlavně jako užitečný doplněk ke studiové diskografii, protože na koncertech – asi netřeba zdůrazňovat samozřejmost – více vytanou „jazzovější“ aspekty Porterovy muziky, na studiových deskách postupně stále více překlopované do vkusného popu s prvky gospelu a R&B.
Naživo zpívá Porter stejně bezchybně jako s možností cizelování ve studiu, je prostě rozený mistr, ale zaznamenáno na pódiu to působí jaksi ještě oslnivěji. Tím, jak se ono mistrovství potkává s „civilností“, zdánlivou snadností. I tím, jaký náboj dokáže pěvec dostat do svého „příjemného“ barytonu v závažných tématech jako třeba v 1960 What?(samozřejmě s citátem z Milesovy klasiky), kde nejen při verších „shot him down… that ain’t right“ vážně zamrazí. Nemluvě o refrénu „město hoří (doplň každý představu toho svého) / to neni dobrý…“
Prostor navíc, který koncertní provedení umožňuje věnovat improvizacím a sólovým pasážím, je využit invenčně a přitom s mírou. Když kapela natáhne stopáže některých písní, nepřehání, vše je díky jiskření mezi jevištěm a hledištěm záživné. Porterovy krátké scatové vsuvky v Musical Genocide i „napínavě“ rozvržené pianové sólo Chipa Crawforda potěší obzvláště. Muzikanti v kapele jsou samozřejmě brilantní… a tak dále můžeme opakovat fráze, které tu jsou naštěstí pravdivé. Pobaví i kontrabasové sólo Jahmala Nicholse před Papa Was A Rolling Stone (tuhle soulovou klasiku navíc na Porterových řadových deskách nenajdeme), ve kterém – není to podstatné, ale vtipné celkem ano – dojde i na kratičkou citaci, ehm, Smoke On The Water. Tolik o multižánrovosti kapely.
Některé věci samozřejmě na živém snímku chybí. Není v tom žádný lokální patriotismus, ale pokud jste si zvykli na studiovou verzi Don’t Lose Your Steam, (ne)uslyšíte v koncertním provedení citelnou mezeru po hammondkách Ondry Pivce, které do písně vážně sedly. Ale to je v pořádku, byl by to „živák“ k ničemu, kdyby jenom beze změny opakoval sound narávek ze studiových alb.
PS: Existuje také filmová verze záznamu. Neviděl jsem, ale bezpochyby dává ještě větší smysl.
Eagle, 2016, 115:42