gur
Má až vyděračsky tklivý tenor a za výraznou hvězdu australské aboridžinské hudební scény pětačtyřicetiletého písničkáře považuje i zbytek světa. Kdo pozorně četl životopis plachého slepého introverta, který za žádných okolností nemluví s novináři, došel zřejmě ke stejné úvaze jako Geoffrey Gurrumul Yunupingu: proč nedat naplno vědět o svém hlubokém vztahu k církevní hudbě, podprahově stejně přítomné ve vznešené velebnosti obou předchozích alb.
Není ale něco divného na tom, když o Ježíšovi zpívá člověk spirituálně spjatý s přírodou a věřící, že svět vytvořily nadpřirozené bytosti, vdechnuvší mu život písněmi? Otázka postrádající smysl, víme přece, co nastalo po vstupu černých otroků do amerických baptistických kostelů. Navíc, jak za Gurrumula vysvětlil jeho dlouholetý mluvčí, kontrabasista Michael Hohnen, album nemáme vnímat v teologickém slova smyslu, ale za osobní uchopení evangelických hymnů, které od mládí slýchal s matkou v kostele rodného Elcho Islandu a natrvalo mu zůstaly v paměti. Zpívá je v pěti dialektech svého národa Yolngu, žijícího v severoaustralském Arnhem Landu a původní verše volně prolnul s duchovními aboridžinskými tradicemi. Hudebně, nadále se silným důrazem na melodickou podmanivost, dává písním ještě širší rozlet a víc než v minulosti, vlastně dost překvapivě, navzdory „gospel konceptu“, vyrazil s rytmikou k folkrocku.
Kdyby jen to: ve skladbách Hallelujah, Trinity, Wallu nebo Riyala (There Is A River) jasně slyšíme, jaké stopy v Gurrumulovi zanechala návštěva Spojených států, zvlášť zastávka v Nashville. Akustické a elektrické kytary, housle, klavír a mandolína sólují a doprovázejí v modu country a Saviour dokonce připomíná rané Creedence Clearwater Revival. Jediná komplet autorská píseň Nhaku Limurr má také blízko ke country cajdáku, i když v ní mandolínu nahradila malá jihoamerická kytara charango.
A tak se vlastně singlová skladba Jesu odhalí jako chytrá návnada: namísto proklamovaného vznosného gospelu totiž album nabízí aboridžinskou americanu, od rozpaků neochráněnou ani jedinečným Gurrumulovým hlasem. A přitom mohlo být všechno jinak: oslnivá mnohohlasá verze slavného tradicionálu Amazing Grace napovídá asi jak.
Jestli nakonec všechna ta mediálně vděčná chvála od Quincyho Jonese, Paula McCartneyho nebo Stevieho Wondera nerozlučné dvojici Gurrumul/Hohnen nestoupla až moc do hlavy.
Skinnyfish Music, 2015, 49:04