Trio saxofonisty Luka Houtkampa, klávesisty a elektronického hračičkáře Stevea Beresforda a bubeníka Martina Blumeho nemělo za sebou v době loňské Alternativy ještě žádnou vydanou nahrávku. Záznam jejich vystoupení z pražské Malostranské besedy se však Lukovi asi natolik zalíbil, že ho nejdřív digitálně a posléze fyzicky vydal na své značce Pow. Není příliš divu. Koncert se opravdu zdařil a je škoda, že k němu není přidáno i následné jammovaní s přizvanými klarinetisty z ansámblu 7th Continent. Možná byla snaha dokumentovat puristicky čistě vystoupení relativně nové sestavy. A nakonec to dává smysl, protože tu souhra všech zúčastněných hráčů vyznívá v čisté formě a jejich společná zcela spontánní improvizace má svou ucelenou tvář. První skoro pětatřicetiminutová instantní kompozice na albu pojmenovaná Ambigious + Incomprehensible a cca čtyřminutový přídavek Clear as Mud v rámci možností působí technicky velice dobře a jednoznačně vypovídají o naprosto úžasné atmosféře v místě dění. Vše začíná lehce opatrnicky, ale záhy se rozehrají nevídané kejkle. Beresford je nejpolohovější, někdy tvoří můstky, jindy vystrkuje rožky a také glosuje danou situaci. Houtkamp sice občas úpí a probubluje na povrchu, ale umí se i přizpůsobit ponorným polohám. Dokáže štěkat i roztočit se do neuvěřitelných vírů. Blume tu pak předvádí své největší dovednosti opravdu důsledně a vše obohacuje údernou hrou i filigránskými vychytávkami. Jazzový feeling dávných dob se tu snoubí s nejavantgardnějšími postupy a nechybějí pasáže komunikace Beresfordových gumových hraček s bicími a různé elektronické ústřely. Ostřílení hráči tohoto typu z (velice) relativně standardního začátku postupují krok po kroku k rozvolněnějším formám přes elektronické výkruty k freejazzovému blouznění po ztišení až k nervnímu vzývání a všeobecnému štěbetání. Vše se rozbíhá a sbíhá v nejrůznějších konstelacích od běhů piana přes řízné fuky a computerové kejkle až k cinkacím vychytávkám.
Pow, 2018, 39:04