Nová deska Ivana Hlase je o jaru, které ne a ne přijít, ale jednou se prostě vrátit musí. Je také o citech poučeného padesátníka, kterému chuť lásky připomíná spíš olivu než srdce z perníku. A snad nejlépe ji charakterizují verše z druhé písničky V náručí dejvický noci: „Do hlavy červenej pocit, nálada po okraj.“ Ano, autor Miláčka, Karlína, Hanspaul City a jiných velkoměstských blues se dál toulá ulicemi, souží se a touží, ať už je jeho stesk a vášeň žitou přítomností nebo jen přivátou vzpomínkou.
Jestli zní album LÁSKA JAKO OLIVA (Indies Happy Trails, 2008) ze začátku celkem vesele, o zbylých skladbách to už tak moc neplatí, a ke konci se už nahrávka může leckomu zdát vysloveně pochmurná. Na druhé straně je na ní dostatek romantických obrazů, které člověka dokáží hodit do jiné než pesimistické nálady. Když jsem se naposled topil je například písnička o chlápkovi, který stojí na mostě a tuší, že zůstane sám (proč, když jsme smutní, vždycky koukáme do vody?). Nechce ale skočit; místo toho pozoruje, jak dole plave prsa jeho slamák, znak Suchého a Harolda Lloyda. A konečně i samotného Hlase, který se ve svých začátcích do Lloyda trochu stylizoval.
Skutečnost a básnická licence se na téhle nebývale intimní nahrávce proplétají jako pruhy velikonoční vánočky. „Desátej den v měsíci květnu chlapeček zase ztratil klíč“ – to by mohlo být o každém druhém, ale ne každý druhý má jako Ivan Hlas narozeniny 10. května. Závěrečnou baladu Santiago, lehkou jako vlny omývající kubánské břehy, sice písničkář složil ve svém panelákovém bytě, ale těžko by mu v hlavě sepnula bez dobrodružného výletu do Havany, kde místním ženám vytrvale ukazoval svůj snubní prstýnek a ony se ho se stejnou neúnavností ptaly: „No a co?“ Pravdivému rázu nahrávky odpovídá i její aranžérská strohost, částečně daná komorním zvukem Hlasova současného tria (Norbi Kovács – kytary, Olin Nejezchleba – violoncello). V jistém smyslu nové CD odkazuje na kultovní kazetu z 90. let, kterou Hlas natočil s jiným akustickým triem na pódiu Malostranské besedy a z níž se postupem času stala takřka nesehnatelná rarita.
