Zpěvačka Jana Koubková je význačnou veteránkou českého jazzu ve smyslu zásluh tvůrčích i organizátorských. Její projev těží z dědictví dávných bluesových a swingových zpěvaček, z rytmické a vokální mámivosti latinskoamerického jazzu. Je zběhlá v umění improvizace a přirozeně swinguje, uplatňuje své zkušenosti z vokálních skupin a nebojí se ani citací evropské klasiky. Patří ke zpěvačkám, jež se snaží snoubit jazzový zpěv s mateřštinou. Moderním jazzem ji odkojil Luděk Hulan, když přišla do jeho Jazz Sanatoria v roce 1975. Za ta léta se vývoj jazzu hrnul různými řečišti a Koubková se snažila ze všeho vytáhnout něco pro sebe, aniž by někdy s módou doby splynula. Za vrchol její improvizační bouřlivosti lze považovat několikaletou spolupráci s japonskou pianistkou a vokalistkou Aki Takase, ovlivněnou významným avantgardistou Yosuke Yamashitou. Jejich Jazzperanto (LP SU, 1988) zní s odstupem let nadčasově.
Kompilace z alb posledního desetiletí nazvaná SHOOBY DOOBY (Faust Records, 2005, 68:20) Koubkovou představuje v komorní podobě plné nálad vyvolaných jejím hlaso- vým projevem, zpestřeným drobnými instrumentálními sóly a bezpečným vedením rytmiky – Víta Švece na kontrabas, Pavla Razíma na bicí a perkusemi Miloše Vacíka. Často se k nim přidá kytarista Zdeněk Fišer. Dvakrát zazní trubka Michala Gery a dvakrát se její hlas proplétá s hrou Českého klarinetového kvarteta.
Dvě třetiny z osmnácti titulů na albu jsou výběrem z alba Madona v roští z roku 2002. Povedenými kousky jsou slavný Brubeckův cooljazzový orientální popěvek Blue Rondo a` la Turk a středověkým oparem zahalená improvizace Jany Koubkové v Modlitbě ke Sv. Rochovi z alba Tenerife blues (1997), obé v doprovodu klarinetové čtveřice. Čtyři skladby byly vybrány z alba Absolonie (1996). Muzikant a jeskyňář Petr Zajíček vybral vhodný jeskyní prostor, kde vznikly rozverně znějící improvizace jen v doprovodu Vacíkových perkusí, místy také jeho a Zajíčkova vokálu. V případě hříčky Šoušůvky na tři se už ale jedná o rozpustilost, která při opakovaném poslechu leze na nervy. Pro mne je Koubková nejsilnější v intimních, niterných skladbách, jako kdysi v Child Is Born s kytaristou Zdeňkem Hráškem, tady například ve vlastních skladbách Ruven nebo Madona v roští. Česky zvládla i krásné God Bless The Child / Nechtěj víc, zde lehce zelektrizované klasické blues Billie Holidayové se sordinovanou Gerovou trubkou. Sluší jí i vokální hrátky typu Pohádky. Zpěv Jany Koubkové je dnes spíše než pohádka příběhem o životě jazzové zpěvačky.