Ďáblova hudba neblednoucí před minulostí, v níž se rýsují perspektivy budoucnosti. Nekonečně fascinující blues ze soutoku Nigeru a Mississippi proteklé skrz hranatou kytaru Bo Diddleyho jamujícího s The Clash. Perkuse od chlapíka, co si zamiloval africkou hudbu ve chvíli, kdy poprvé uslyšel Rolling Stones. A nebo jak trefně poznamenal herec Jeff Bridges: „Rock’n’ritti“. Na ritti, jednostrunné kňučivé housle, totiž v Gambii takhle před Juldehem Camarou ještě nikdo nehrál; ledaže by tamní grioti slyšeli Johna Calea s violou.
V západní Africe se traduje, že „kvůli hrdinovi se i vody rozestoupí. Je sice smrtelný a nedokonalý, přesto však v sobě skrývá schopnost dosáhnout božství.“ Anglického kytaristu Justina Adamse, dnes ve službách Roberta Planta, nebe zřejmě také nemine. Letitý sideman Nataschy Atlas, Billyho Bragga, Briana Ena, Sinéad O’Connor, Jaha Wobblea nebo Petera Gabriela, dnes představuje převaděče do dramaticky se měnícího, ortodoxoní Západ traumatizujícího, zvukově propojeného světa. Už na svém nedoceněném albu Desert Road před osmi lety dokázal, že se do Afriky nevydal na krátkodobý výlet: zvládnutí hry na loutny ngoni a tehardant s pozdější produkcí alb Tinariwen a Lo’Jo z něho učinily bystrosluchého hybatele afro-bluesové scény; žhavě nervního kytaristu hlásícího se k Steveu Cropperovi, punku, Arábii a vyrostlého na afrických kazetových nahrávkách ze 70. let.
Juldeh Camara, griot z národa Fulani, vynikající zpěvák a skladatel, toho stihl také dost: bývalý člen Infang Bondi, spoluhráč Billa Laswella nebo norského kytaristy Knuta Reiersrudse, patří k prominentním západoafrickým hráčům na ritti, kterými jeho otce obdarovali džinové oplátkou za jeho zrak.
A tihle dva se teď sešli na albu Soul Science (Wayward, 2007, 54:42). Adamsova kytara (místy ji používá jako perkuse, ale to je o něm známo už léta) s Camarovými ritti melodicky úpí, vlastně jako by se nelidsky pářily. A do toho perkuse a dřevěné bubny Salaha Dawsona Millera, vzhledem k nerozeznání od ,indiánské babičky‘ Willie Nelsona. Také on – ačkoliv původem Ir – se podstatnou část života pohybuje na africkém a karibském území. S Adamsem natáčel už Desert Road, jinak prošel náručí skupiny 3 Mustapha 3, stál po boku Maurice El Medioniho a spoustě Alžířanů; je mu blízký cajun, klezmer, latina, takže si dokážete představit, jakou magii skrývají jeho údery.
Zdánlivě nesourodá, chemií vzrušivého hledačství nicméně propojená trojice – občas také s baskytaristou Billy Fullerem – extrahuje ze všech blues světa to nejprvotnější chvění, odevzdání se přírodě.
