Album Ketil Bjørnstad, Terje Rypdal: LIFE IN LEIPZIG (ECM/2HP, 2008, 53:59), je záznamem koncertu této významné dvojice evropského jazzu na Lipských jazzových dnech konaných v říjnu 2005. Přes veškerou modernitu hry tohoto dua se domnívám, že svou hudbou by měli zaujmout velmi široký okruh posluchačů. Jejich hudba nejen že je velmi sdělná, snadno poslouchatelná, zároveň působí také už trochu historicky, protože její kořeny vyrůstají z éry skvělých rockových instrumentalistů šedesátých let, z éry jazz & rockových líbánek, z času billevansovského jazzového romantismu. V klenutých tónech elektrické kytary, z nichž vytváří Nor Terje Rypdal (1947) své melodické improvizace, lze dokonce nacházet ozvěny pinkfloydovského estetizujícího rocku. A není divu, že byl obdivovatelem Jimiho Hendrixe, když sám patří k rockem požehnané generaci šesté dekády minulého století. Pianista Ketil Bjørnstad (1952), pocházející rovněž z norského hlavního města, je umělecky mnohem složitější – univerzálnější osobností. V sedmnácti letech už byl sólistou filharmonie v Oslo, je skladatelem, básníkem, esejistou a k hlubšímu zájmu o jazzovou interpretaci a improvizaci ho přivedlo setkání s hudbou Milese Davise na In A Silent Way. Bylo to však setkání inspirační, nikoli však vedoucí Bjørnstada k elektrickému soundu vlastní hudby. A právě na kontrastu své hry na akustické křídlo s rockovou kytarou Rypdala vystavěl už řadu svých hudebních projektů počínaje albem Water Stories (ECM, 1993). Soužití Rypdalova stylu s pianovou improvizací silně poučenou evropskou klasikou, Bjørnstadovou melodičností pohybující se mezi romantismem a impresionismem, vytváří zvláštní atmosférickou náladu, jíž lze snadno přiřknout vlastnosti skandinávské severské přírody: kytara inspirovaná ději přírodními a klavír vycházející z nitra lidské duše – je-li slabá ztrácí se, je-li silná, přehluší i živly.
Na albu převažují Bjørnstadovy starší skladby, především témata The Sea II, V a IX v podání jeho kvarteta The Sea ze stejnojmenného alba (ECM, 1994), také Floation And Surroundings ze zmiňovaného Water Stories. Pianista si neodpustí ani odskok k minutovému fragmentu Notturna Edvarda Griega. Také Rypdalovy skladby najdeme ve větších obsazeních na starších albech, například The Pleasure Is Mine, I’m Sure ze Skywards (ECM, 1996). Závěr této přítulné nahrávky pak rozezní melodicky zdařilé, silné téma The Return Of Per Ulv z alba If Mountains Could Sing (ECM, 1994). Myslím, že v názvu tohoto Rypdalova alba je skryta šifra pro úplné pochopení hudby této obdivuhodné dvojice. Bjørnstad k jejich vystoupení v lipské opeře ještě připomíná, jak silně vnímali, že ve městě žil a zemřel J. S. Bach a nějakou dobu tu také působil právě Grieg.
