První sólové album členky newyorských Sonic Youth zdaleka není pouhým odvarem její před deseti lety rozpadlé kapely. Po přestávce, kdy se Kim Gordon věnovala primárně psaní, filmu a výtvarnu, opět vtrhla na hudební scénu, tentokrát v duchu elektronických výbojů posledních dekád. Reaguje tak na časem prověřené zdroje, ale i na současné althiphopové projekty jako clipping. nebo Death Grips.
Již pilotní skladba Sketch Artist naznačuje, že půjde o silový atak, navozující naléhavou a tísnivou atmosféru. Za zády jí sekunduje o víc než generaci mladší Justin Raisen se svými drtivými beaty a tlustými basy à la Scorn. Ten je pak producentsky podepsán i pod většinou skladeb na albu. V klipu se Gordon situuje do démonické divy, která projíždí ve svém voze ulicemi LA a pomocí jakési appky zasahuje výboji osamělé chodce.
Nejblíže domovské kapele se ocitla ve skladbě Air BnB, kde zaslechneme kvílivé kytary typické pro „Soniky“ v jejich počátcích. Paprika Pony zas spoléhá jen na zvuk marimby a strohý beat. Cookie Butter je téměř návratem k surovosti industriálních věrozvěstů Suicide. Murdered Out může upomínat ke zvuku Ministry v jejich zběsilém období. Závěrečná Get Yr Life Back zas oživuje ducha paranoidních alb Davida Lynche.
Deklamované slogany jsou pak parafrází na informačně přehlcený svět reklamních claimů, sociálních statusů a dezinformací. Trefně tak vystihují současný globalizovaný svět, rozpíjející dosavadní konstrukty lidských identit. Na albu najdeme sociální témata jako feminismus, bezdomovectví či krize bydlení. Autorka se v nedávném rozhovoru nechala slyšet, že konec kapitalismu se už blíží.
Kim Gordon na svém aktuálním opusu potvrzuje, že je zkušenou performerkou, jež vyrostla z warholovsky popartového podhoubí, ale umí ho chytře propojit i se současnou generací. A tak jako se Sonic Youth snažili v indierockovém hávu navázat na někdejší The Velvet Undergroud, tak Kim je punkovější verzí Nico, zahrávající si s možnostmi vlivů v postinformačním věku, kde staré i nové nalézají stejnou výchozí pozici.