Kdyby Akt nevznikl, museli bychom si jej vymyslet, chce se mi parafrázovat známé rčení. Na Kittchenově celkově šestém a třetím neřadovém albu se totiž protnuly tři zřetelné tendence: 1. Každé své řadové album zatím Jakub König/Kittchen poskytl svým kolegům k přepravování (v prvních dvou případech šlo o remixy). 2. V poslední době jsou v kursu nejrůznější alba coververzí – Vladimíra Mišíka po B4. 3. Ze svých posledních rozhovorů s Jakubem cítím, že je pro něj, po sólovém kittchenovském období, opět velmi důležité spolupracovat s dalšími umělci. Ostatně mnohohlavý projekt Zvíře jménem podzim, jehož protagonisté se do značné míry podílejí i na předělávkách na albu Akt, je toho důkazem.
Akt je zajímavý nejen jako artef-akt, tedy konec a výsledek tvůrčího procesu, ale ještě více jako proces. Akt je tím pádem album plné skryté radosti, s ní autor písní zjišťoval, jaký je o jeho tvorbu zájem, a naděje, s jakou čekal na příspěvky některých svých oblíbených skupin. Ponk ani Ladě nakonec svůj kamínek do mozaiky nepřiložily, ale z každé z nich se projektu účastní jeden hráč (Jakub Nožička, resp. Petr Uvira), oba se zajímavou posilou.
Rozdělení skladeb mezi účastníky projektu neproběhlo nijak řízeně. Ostatně album Kontakt, o které tu jde, obsahovalo pouhých deset písní, zatímco coververzí se nasbíralo čtrnáct (z toho jedna je ovšem na starší píseň Sůl, zatímco na Prohořívám se nedostalo vůbec). Na vrcholu pomyslného žebříčku je vcelku pochopitelně píseň Sestra, jejíž mnohovrstevnatý, až psychoanalytický text přímo vybízí k novým uchopením. Zatímco Děti mezi reprákama ve svém úvodním příspěvku vlastně dokazují, že Kittchen píše kvalitní „písně k táboráku“, skupina Orient tentýž materiál přetavila v noisovou baladu s řevem jako výrazovým prostředkem. Mne osobně z pěti verzí Sestry nejvíce oslovuje živá nahrávka Aid Kida, kterou po tříminutové elektro instrumentální pasáži protemní hlas Marie Kieslowski. Podobně temná, ale konvenčnější ambientní verze Lucase Cotty pak už zní pouze jako opakování tématu, zatímco emotivní zpěv Adély z Plum Dumplings motiv v závěru – před Nožičkovým Jezerem – ještě jednou přivede ke gradaci.
Vlastně díky pěti verzím jedné písně dostalo album Akt zajímavou „klasickou“ strukturu, která umožní jeden motiv rozvíjet na několik způsobů. Při sledování a porovnávání jednotlivých Sester by však neměly uniknout další silné momenty alba: václavkovský přednes Petra Uviry v kontrastu s výškami Marušky Puttnerové (Větrný dny), zvukově rozvolněný pohled na Kittchena v podání dua Teve (Poslední), rocková verze Sleeping Boye s rozhodně ne nezajímavým zpěvem Žofie Dařbujánové (Pasti), procítěný Zamilovaný v podání Agu, cimbál Michala Grombiříka s Nožičkovým kontrabasem v závěrečném Jezeru. A samozřejmě expresivní Sudety v podání Vladivojska. Coververze jako z jiného světa, ale naprosto příhodná. Jakub König je výborný písničkář a jeho skladby mají takovou sílu, že dokážou vyprovokovat k různorodým a přitom smysluplným úpravám.
Červený kůň, 2017, 53:01