Anotace praví, že se dívčí trio Kusimanten (následník souboru Netnakisum) nemínilo představit na obalu svého alba Bleib ein Mensch, aby nezmátlo posluchače a neodvádělo pozornost od dvanácti opusíků, jež tu najde. Škoda přeškoda hned ze dvou důvodů. Ty dívky jsou hezké a bylo by na co se dívat. Ztvárnění obalu je naprosto nanicovaté, mate vzhledem k obsahu a odrazuje od poslechu. A neposlechnout si vokalistku Tamaru Lukashevu, violoncellistku deeLinde a violistku Marii-Theres Härtel by byla chyba, protože jejich projev (v tak nezvyklém obsazení) je naprosto svěží, je to nápaditá směska všech možných stylů jak ve vlastních skladbách, tak v přearanžovaných tradicionálech. Je to vtíravé, roztodivňující, hybně mátořivé seskupení s (někdy až dětsky) polouličnickým vokálem, obklopeným, posilovaným, podetínaným, především pak obluzovaným spřežením cella a violy. 
Vzlínavě výsostný, chvílemi krystalicky čistý, jindy folklórně šaržující hlas, něžně šibalský i vláčně povídavý, vyčarovávající s (ú)chvatností vždy nový timbre, je občas zařezáván souběžnými i protiřečnými smyčci, je jimi dodramatizováván i zatajemňován a tato trojhernost, efektní bez zbytečných afektů, je střídavě nadsazeně jurodivá s drobnými diadémky ažklezmerování a střídavě rozehrávaná, ba rozehřívaná až do zákřičného štrejchání. Prostě každá skladba má svůj přístup, jinak ozvláštněnou souhru, dynamiku, vrtošivost, jednovlnost i průlivnost. K čemuž přispívá podtón folklórnosti, násobený tu vokální halabalností, tu svůdnou vábivostí. Když se k trojici v jednom čísle navíc přidá basista Nenad Vasilić, rozestře se do kolíbavosti. Ale to už se pak loučíme s přáním dobré noci s mateřskou chlácholivostí, násobenou snivou dějovostí. Navíc tu čas od času blýskne ohrwurm, který vás za(u)jme, abyste si poslech zopakovali.
Ani Free Radicals neslynou obvyklým habitem Leo Records, tentokráte však ambaláž vyzařuje pestrost obsahu. Své síly zde spojili houslistka Mieko Kanno (nejpřesvědčivější s houslemi elektrickými), vokalistka a perkusistka Anne-Liis Poll, klavíristi Anto Pett a Aaron Shorr a elektronikář Alistair MacDonald. Ti všichni se při nahrávání sejdou v sedmi případech ze čtrnácti, v těch ostatních se prohazují v duetech a triích (i jednom kvartetu). Názvy spontánních výstupů (od Atmospheres přes Zephyrs po Ozone) předurčují pojetí: jsme svědky neustálého prozkoumávání zvukových i hlasových šancí, slučování i odcizování, bytnění i střízlivění, nahlédání a prohlédání. Hudebníci do svých průzkumů vevehiklovávají s hmoždivým vývrtněním i čečetkujícím titěrkováním, tak hned Lava se nárazníkově nasouvá do hromné zběsilosti, burácivě výplavné, v protikladu k tomu je následné sněžení popadavě provločkované pouze dvěma klavíry, éterické proskrumážování zase vrcholí operním rozvolňovaným vokálem, echoizovaně heroizujícím. A tak bych mohl uvést substitučně pro další výzvy prozvoňované vrkotání, cirkulárně zaplundrovávané protýkání, veletočivé provzdušňovávání s elektronickým skřipcováním, vysmávavé záludnění, lavírované do skrumáže (po)směšnosti, chichotání a výbuchů smíchu (Laughing Gas), téma vody zase vede k protékavostnímu vodováhování, ozónová hemživost je rozviřována až do proreptávaného buntování a podobně. Vokalistka (která ke svému výkonu přifařuje i kalimbu, manziru nebo kazoo) lavíruje mezi áriovostí, plnou citového zaujetí, mátořivým škeřením, pořvávavostí, plnou zrůzňované zvůle, zalykavostním vydřihostněním a prošilovaným provzlykáváním; je tu vedoucí silou, ale každý z hudebníků přidává to své: zásmyčnost, vřídelnost, výbojnost, bzučivou šolíchavost, roznětnost, útočnou promykavost, drkotavost či vyvěravou vřesknost. Je to ohromující atmosférický výhled do všech stran; možná neutříděný, zato tím více komunikativní. A tím pádem zasahující značně širokou střídu posluchačů.
Leo Records, 2017, 45:24; Leo Records, 2017, 45:2460:51