Vl. náklad, 2022, 46:20
Věnovat cyklus písní tělesným orgánům a psychice, „největnějším přátelům, jež si zaslouží naši láskyplnou péči“, a navíc nazvat skladby Ušní, Štítnožlázová nebo Bezžlučníková může působit na první dojem poněkud potrhle. Jenže muzikoterapie je už vlastně exaktní záležitost. A když podobné téma zpracovala třeba Esperanza Spalding na albu 12 Little Spells (2018), kde také komponovala a hrála páteři či chodidlům, slavila s ním zasloužený úspěch.
Na samotných písních Milli Janatkové pak není potrhlého nic. A nejen proto, že jsou prožité, že samotné autorce jejich tvorba pomohla z jejích zdravotních potíží. Povětšinou jde o procítěné balady s prvky tu folkovými, onde porůznu etnickými (názvuky indické hudby nebo třeba latiny), jinde klasicizujícími či jazzovými. S texty, které mají obecnou platnost. Takhle Milli vyzpívala zkušenost se srdeční arytmií v písni Srdeční: „Nepravidelně buší / strachem se svírá / dávný proud vtéká / uzavřít duši.“ Což není řádný chorobopis ani zaříkávání nějakého podezřelého léčitele, ale poezie.
Některé pasáže jsou bezeslovné, další Milli otextovala v latině. Hormonální tak působí spíše jako úprava staré sakrální skladbičky. Ani v překladu, který autorka uvádí v bookletu, ovšem nenajdeme lékařskou hantýrku, ale básnické podobenství: „Plyneme spolu v jednotě / jako mraky v tichém podvečeru / na nebi plném písní.“ A to prosím písničkářka zpívá o léčbě poruch spojených s hormonální nerovnováhou.
Veškeré nástroje, tedy kytary a různé perkuse, si písničkářka pomocí studiového playbacku navrstvila sama a podařilo se jí vytvořit plný, členitý akustický sound. Ani v instrumentaci přitom nechybí smysl pro humor. Na desce se dozvíte i to, jak zní, když se vytvoří shaker naplněný léky na úpravu srdečního rytmu. Dojde i na zvuk chirurgických kleští ve „vzpomínkách na období po náhlé operaci“. A jestli Millina hudba léčí nebo „jen“ těší, to už můžeme vyzkoušet pokusem sami na sobě.