Seattleská kapela Moraine debutovala v roce 2009 albem manifest deNsity, které jasně naznačilo jejich směřování v duchu crimsonovského progrocku s prvky upomínajícími na tvorbu seskupení hlásících se k odkazu Rock in Opposition a příměsí jazzu i občasnými orientálními ornamenty. Jejich styl pak poměrně pregnantně definoval signifikantní titul (i obsah) druhého opusu Metamorphic Rock, který je záznamem jejich koncertu z prestižního avantgardního NEARfestu z června následujícího roku. Novinka Groundswell v daném trendu pokračuje, jenom je trochu vycizelovanější, čemuž jistě napomohl celkový zvukový dohled ostříleného Stevea Fiska. Dominantní postavou zde zůstává kytarista Dennis Rea, který místy vnáší do svých kompozic právě onen (neortodoxní) crimsonovský esprit, ale dokáže vystřihnout až country beatovou skladbu jakou je tu případně pojmenovaná Gnashville, kterou zemitě zahušťuje barytonsaxofon Jamese DeJoie a melodicky odpichují housle jeho manželky Alice. Ta je ve svých kusech (zejména ve Fountain of Euthanasia) blíže artistním postupům à la RIO. Romantizující polohu na CD přináší In That Distant Place, kterou pro soubor napsal Jon Davis. Mezi nejzdařilejší věci patří Waylaid s atmosférou space rituálu a vzletným houslovým sólem, které se objevilo v trochu jiné podobě už na Metamorphic Rock v rámci členité Disoriental Suite. Svůj hráčský um na NS stick bass předvádí Kevin Millard zejména v Spiritual Gatecrasher z pera Jamese DeJoie, který zde dunivým tónům skvěle kontruje vzdušnou flétnou. Jeho barytonka zase vede skvělý dialog s odpíchnutými bicími Toma Zgonce v Synecdoche a vůbec podtrhuje ráz většiny skladeb. V závěrečné, zpočátku poměrně vágní, skladbě The Okanogan Lobe Rea koketuje ve finále s pomprockovou manýrou, což působí poněkud omšele, nicméně tohle neplatí o celém dílu, které sice těží z tradic minulosti, ale činí tak převážně s osobitostí.
MoonJune Records, 2014, 55:23
