Je docela zvláštní, že formace jako jsou Prodigy nebo Nine Inch Nails u nás mají poměrně hodně příznivců, ale o počtu těch, kteří tvoří pod jejich vlivem, a mají rádi jak ostré rockové riffy a agresivní elektroniku, tak i popové melodie, se to už říci nedá. Sólový projekt, za kterým se skrývá v době nahrávání teprve devatenáctiletý Jakub Svoboda, jinak klávesista kapel Mydy Rabycad a Android Asteroid, však přesně do této kategorie spadá.
Taneční rytmy se tu prolétají jednou s emotivním, rozmáchlým i až na hraně kýče balancujícím popem, a podruhé naopak s industriálně tvrdými rockovými polohami. Nezní to příliš původně, občas vzory a vlivy ze skladeb trčí až nepříjemně okatě, ale při vědomí věku autora jde rozhodně o nahrávku překvapivě dotaženou a řemeslně suverénní. I díky zkušeným spolupracovníkům, kterými jsou producenti Tomáš Konůpka a Risto Sokolovski, či hostující muzikanti Yarda Helešic a Lukáš Martinek, pod jehož zvukařským dohledem vše vznikalo. O co méně skladby překvapují a nutí přemýšlet, zda ona roztříštěnost, s jakou osm skladeb přeskakuje mezi sladkobolnými plochami a ne vždy uvěřitelnou tvrdostí, o to sympatičtější jsou svou umanutostí, instrumentální jistotou a skvěle rozprostíranými náladami. Namátkou Time by byla bez ironie ozdobou nočních scén libovolného hollywoodského bijáku.
Debut projektu, který se od února chystá vyrazit i na koncertní pódia v podobě regulérní kapely, představuje tu lepší tvář romantiky. Baví sebe i kohokoli, kdo o to stojí, svými kontrasty a měňavkovitými proměnami, ale hlavně důsledným zvládnutím žánru. A navzdory klišé z názvu není vůbec špatným odrazovým bodem. Třeba k větší osobitosti a potřebě sdělení.
Indies Scope, 2015, 32:40