Na začátku byla zajímavá idea projektu Paesaggi Sonori přizvat řadu turínských muzikantů, kteří by ve spolupráci se zahraničními kolegy pomohli zachytit atmosféru tohoto italského velkoměsta. Tak se k sobě dostala domácí dvojice Ozmotic (Stanislao Lesnoj – sopránsaxofon, elektronika; SmZ – bicí, elektronika a objekty) a rakouská experimentální hvězda Christian Fennesz. Ti všichni nejprve nachytali v plenéru potřebné zvuky projíždějících tramvají, hlasy z Porta Palazzo, tržiště, hluky místního metra, ale i unikátní projevy přírodnějšího charakteru přírody jako šplouchání řeky Po, bečení ovcí, praskání hroznového moštu při jeho kvašení nebo obligátní záznam bouřky nad Turínem. Pak už bylo na trojici, jak hodiny field recording záznamů zpracuje. Album mělo sice jasné styčné téma, po hudební stránce ovšem Italové s Rakušanem moc styčných ploch nenašli. Častokrát rozehrávají pro ně vlastní post apokalyptický jazz s určujícím saxofonem a chemickými rytmy ve středním tempu a dubovém, silně echovaném podání. Tam ale není téměř žádný prostor pro Fenneszovu kytaru ani atmosférickou elektroniku. Pokud ke zklidnění dojde, opanuje naopak Christian prostor a vystačí si s naditou zvukovou bankou polních turinských nahrávek. Jména obou protagonistů odděluje na obalu grafická přerušovaná čára. Bohužel, ve výsledné nahrávce tolik spojnic mezi oběma subjekty nenajdeme. Zda nahrávka věrně popisuje turínskou atmosféru, nemůžu posoudit, nikdy jsem bohužel toto přístavní město nenavštívil. Vzhledem k tomu, že právě rakouský host dokázal do svých částí zapracovat více nachytaných nálad, a také se rázně oprostil od jistého postjazzového klišé, které už před Ozmotic provozovali na svých sólových deskách například bývalí členové Japan nebo třeba Bill Laswell, beru právě jeho pasáže za povedenější.
Folk Wisdom, 2015, 45:46