Zvonění klíčů má v našich končinách vcelku jednoznačné vyznění a kanadský saxofonista Peter Van Huffel ho asi jen stěží měl na paměti, když na svém novém CD LIKE THE RUSTED KEY (Fresh Sound Records, 2010, 61:02) nechal v úvodu cinkat zrezlé klíče. Přesto člověku bleskne hlavou, zda to od moudrého a tajemného Kanaďana nemůže být nějaká rafinovaná hra symbolů. Vždyť právě ze španělského labelu Fresh Sound v devadesátých letech vzešla celá generace budoucích hvězd, od Mehldaua a Rosenwinkela až po Cheeka nebo Iversona. Stopu po sobě zanechali tak výraznou, že ještě jejich o dekádu mladší následovníci se je leckdy až urputně snaží kopírovat nebo se vůči nim naopak radikálně vymezují. Netoliko však Van Huffelovo kvarteto, které namísto průbojné a revoluční muziky předkládá odměřené, sofistikované a silně tematizované kompozice s ozvuky Monka, rockovým drajvem i pravidelným střídáním nálad.
U lídra kapely, mimochodem někdejšího důsledného dříče newyorské klubové scény, je to překvapivé zvlášť v kontrastu s jeho loňskými avantgardními duety s belgickou zpěvačkou Sophií Tasslignon (2009). Instrumentalista si s ní na přeskáčku předával úlomky rozbitých melodií, společně je skládali dohromady jako jeden velký jazzový puzzle a ze všech stran z toho čišely vokální linky tak vykonstruované, že by zmohly i Cassandru Wilson z divoké éry funkového M-Basu. A nebýt rozněžnělých pasáží s intimností evokující tuzemská dua Doroty Barové a Marcela Bárty, člověku by se na další Van Huffelovo dobrodružství skoro ani nechtělo. Což by ovšem byla vyložená škoda. Saxofonistovo nové CD sice vyžaduje stejně soustředěný poslech, hudební informace jsou na něm ale patřičně členitější. Nezapřou obdiv ke škole ECM, touhu po společné improvizaci ani uctívání pravidel budování dramatu a napětí či udržování kontrastu. A zcela podstatný je vklad spoluhráčů, kterým jako by skladby byly napsány přímo na tělo: žádaný švýcarský bubeník Samuel Rohrer je utápí ve vírech energie, kontrabasista Miles Perkin kolem nich staví rafinované hudební hráze a klavírista Jesse Stacken mezi nimi sóluje někdy až s klasickou klavírní virtuositou. Dokonalá kombinace nápadité a přitom slohově vysoké hudby, která i v kontextu produkce Fresh Soundu působí až překvapivě vyspělým dojmem. Kdo ví, jak to s těmi klíči nakonec bylo. Van Huffelovo kvarteto totiž k revolucím, jakkoliv sametovým, vůbec nemá daleko.
