Album AMMO (GY 22, 2006, 40:31) vokalisty Phila Mintona a perkusisty Rogera Turnera spatřilo světlo světa v podobě vinylu již v roce 1984, ale od doby svého vzniku nejen že nevyčichlo a nestalo se jen nějakou pozoruhodnou archiválií, ale opět dokazuje nadčasovost spojení těchto dvou kongeniálních hledačů zvuku v prostoru mezi hlasem a drobnými rytmickými nástroji. Ammo je oproti pozdějším společným projektům Mintona a Turnera, ať už jde o Dada da (Leo Records, 1993) či Drainage (Emanem, 2003), na jednu stranu méně efektnější, ale má v sobě sílu iniciace. Pozdější díla mají hlubší vnitřní strukturu a vytříbenější techniku. Na Ammo se ovšem oba autoři hledají a nacházejí v zákrutech vlastních reflexí, což má své specifické kouzlo. Není jistě nádodou, že se uvnitř bookletu nacházejí fotografie obou protagonistů v rozdvojeném či roztrojeném vidění. Celé dílo je totiž jakousi proto-sondou do vzájemného poznávání dvou relativně neslučitelných veličin. Bravurně dekonstruktivní je zde i parafráze klasické skladby Theloniouse Monka Round About Midnight, kterou by pamětníci pravděpodobně stěží rozpoznali, ale jež zároveň odkazuje na především Mintonovu sounáležitost s jazzovou modernou. Pakliže o téměř dvacet let později dokázali oba protagonisté na vskutku brilantním opusu Drainage svou dokonalou technickou způsobilost, je jejich společný debut Ammo průkopnickou deskou na poli tehdy ještě neprobádaných vod. Je to kontemplativní dílo, které bezesporu patří do zlatého fondu jiné hudby.
