I když se aktéři dříve setkávali v jiných sestavách, trio Anna Romanovská, Petr Tichý a Michal Hrubý vzniklo vlastně na objednávku. Když klan Slabých vybíral účinkující pro památným komiksem inspirované album Jiná hudba pro kocoura Vavřince, klarinetista a saxofonista Michal Hrubý (Neočekávaný dýchánek, Květovaný kůň atd.) dostal zadání vytvořit svoji impresi. Spoluhráče si ovšem zvolil natolik dobře, že místo jediného snímku Ach kocoure kocoure pro „kolektivní“ titul vznikla 18. ledna 2017 rovnou celá deska. Navíc nezůstalo u jednorázové spolupráce, trio začalo vystupovat. Jak poznamenal Z. K. Slabý, „co Vavřinec spojil, nikdo předčasně nerozvazuj.“
Že se hudebníci umějí nadstandardně poslouchat dokládá třeba Impro II. Řada logicky provázaných pasáží a náhlých rytmických i náladových zvratů nepůsobí jako typický výsledek improvizace či chcete-li kompozice v reálném čase, ale jako by šlo o promyšlený, předem rozvržený kus. Přitom kontrabasista Petr Tichý (HLASkontraBAS, NTS) se na albu ani náhodou neomezuje na jednoznačné, snadno „chytitelné“ groovy. Občas takové chvilku hraje, ale vzápětí je invenčně rozdrobí a vrací se s jinou rytmizací, nebo se připojí k melodické lince. Přitom z nahrávky chvályhodně netrčí, jaký muzikant vlastně následoval nápad kterého. Prostě letí spolu a mění směr jako hejno špačků. Navíc nenajdeme pro posluchače nepřirozené skoky ani mezi zjevně (či spíš „slyšně“) psanými záležitostmi jako Moře sněhu a improvizací.
Hrubý zní asi nejzajímavěji v basklarinetových koloraturách a „probublávajících“ repeticích. Romanovská (Orchestr Berg) zase krom houslí zpestřuje možnosti tria hrou na koto, umožňující nejen „exoticky“ znějící glissanda, ale i akordickou hru (Impro I) a harmonické výplně. Náladotvorná, libozvučná nahrávka přitom samoúčelně neklouže k improvizátorským berličkám disonancí a atonalit. Muzikanti se sólisticky nepředvádí. O to větší radost nechat se vtáhnout do (nejen) kocouří hry.
Hevhetia, 2018, 42:53