Kalifornský zpěvák a kytarista Ry Cooder za svou bohatou kariéru stihl koketovat s různými žánry včetně kubánské muziky, v posledních letech se však upřel zpět do rodného kraje, jemuž věnoval i svoji poslední desku I, FLATHEAD (Nonesuch/Warner Music, 2008, 53:00). Textařsky i hudebně mocnými hlty ujídá z téhož koláče americké tradice jako předchozí putování kocoura Buddyho, namísto vyprahlých horkých nocí a levičáckého pronásledování z třicátých let se však tentokrát pohybuje v poválečném světě country, filmových šlágrů a automobilových nadšenců.
Ústřední postavou alba je totiž fiktivní závodní jezdec a neúspěšný zpěvák country Kash Buk, jehož životní epizody Cooder nenásilně rozvedl ve čtrnácti písničkách. Ty by svojí chytlavostí a rozmanitostí obstály i individuálně, jednou coby rhythm’n’blues vyschlé jako kalifornské solné pláně, jindy v zapařeném rock’n’rollu, kde Cooder šlape na plyn a přenechává řízení antropomorfizovanému panu Bluesovi, zatímco sám sedí vzadu a nabokovovsky vybízí gymnaziální roztleskávačku, aby odkopla tenisky…
Smysl však deska dává jedině jako ucelený příběh, přičemž význam přikládaný Cooderovým textům podtrhuje i doprovodná stostránková novela nebo dvě skladby mluveného slova. A když se hrdina vyprávění v Can I Smoke In Here příliš zahledí do sebe v monologu plném výčitek, vzpomínek a ozvěn zašlé slávy, upadne v následující písni do transu a alkoholem prosyceného snu o Steel Guitar Heaven aneb té části nebe, kterou Bůh vydělil pro steel kytaristy – mezi něž se mimochodem řadí i sám Cooder – v duchu nevillovské elegie Six Strings Down pro Stevieho Raye Vaughana.
Vedle několika vrstev kytar Cooder na desce hraje basu i mandolínu, již dlouholetými spoluhráči jsou mu bubeníci Jim Keltner (excelující na poslední nahrávce T Bone Burnetta), vlastní syn Joachim i výborný Martin Pradler, v jehož losangelském studiu byla deska také nahrána. Z hostů stojí za zmínku Grammy oceněný soubor mexických Mariachi los Camperos, celé kouzlo přesto spočívá v samozřejmých a zábavných kytarových linkách, jimiž Cooder prokládá i ty nejjednodušší skladby o třech akordech.
Samotný prostor desky je vymezen ohlížením se zpět za čtyřiceti, někdy padesátiletými propastmi v čase, které se projevují v hudební retrospektivnosti písní swingovými rytmy, country šlágry i textařskými odkazy na nebezpečí studené války. Oproti předchozímu albu s rudým kocourem v čele však Cooder ubral na agitaci, byť své politické kormidlo má neomylně namířené doleva, zde například epizodou s hispánským automechanikem nebo sladkou filipínskou tanečnicí. Mimochodem, do magického světa kytaristových fiktivních zvířat tentokrát po myšákovi Leftym a žabím reverendovi Tomovi přibyl i komický hlídací pes Kooley.
Cooderův recept na dobrou nahrávku se od posledně tolik nezměnil, obrátil se však k jiné hudební inspiraci a jednoduchými, ale skvěle zahranými kousky znovu očaruje každého, komu přijde do ruky. Epický prázdninový výlet napříč horkou kalifornskou pouští v půli minulého století s příznačnými motoresty, podivnostmi i kluky, posedlými hračičkářstvím a rozebíráním aut na koleně – a deska svými kořeny tak americká, jak to dovede jen Ry Cooder.
