Polský klarinetista Szymon Klima se bez zábran přiznává k inspiraci alba Folwark: je to tradiční a folková hudba. K té se v čele svého kvintetu , sestávajícího z tenorsaxofonisty Dariusze Rubinowského, kytaristy Jakuba Mizerackého, basisty Adama Kowalewského a bubeníka Jakuba Miarczyńského, navrací a variuje ji, ovšem – a to je důležité – svérázným, osobitým způsobem. Značně divoce a s rozhojněním uhrančivých improvizací. Převzetí známých motivů totiž neznamená, že s nimi hudebníci setrvávají v totožném ranku do mrtě, naopak je zahrávavě rozbojňují, odhadovačně rozhojňují a rozdějovávají do neutrhačné nadnášivosti. Klimovo klarinetování je zahloubané i potěšlivé, srůstavé nebo si alespoň notující občas s tenorem, dodmýchávané rozléhavou kytarou a náběhově roztínavými perkusemi i s lebedivě podsaditou basou. Hudebníci jsou vzdáleni jakémukoli nivelizování, handrkují se, švadroní, mají své proluky a výluky, ale vše se řítí mrštně kupředu přes pomyslná karambolní výtočnění. Jeden vedle druhého vrhají své zvukové sítě, aby lapili posluchače, jsou hatlamatilkově žvaniví, handrkují se s (po)dotýkavým rumrajováním, plným machrování a vytáčkování, rozchvacování a zachvacování. Není tu hluchých míst, vždycky se najde někdo (třeba basa, jako je tomu v Oj matulu), kdo rozvypráví nebo dovypráví načatý příběh, kdo zcela přímočaře naběhne do děje, na plné pecky, vláčně, nikoli však s nadbytečnou rozvláčností. Sólování všech bez výjimky je rozkochaně nepřímočaré, bicí je zpřekotní do námluvnivého šramlování , sax zatěšlivě vyvolní s vysvětlivým klarinetem, vše se opět a opět rozpřekotní a rozesráznostní do veletočnění, plného zákřiků a peřejnostního skluzavkování – až někdy do volnostního vyšilování. Toto zroztodivňování každé ze šesti skladeb od té titulní po závěrečnou Na zachód (pozor, neplést s českým výrazem!) je plné obrácenek, namotávání přemítavého i přemílavého rozvažování. Hudebníci prostě vzali nahrávání ve studiu Cavatina útokem a vyplatilo se to. Od alba neodtrhnete uši.
Hevhetia, 2018, 47:20