Koncertní setkání s Tara Fuki bývají intimní a tichá i v případě „halasněji propagačních“ událostí, jako je křest alba za účasti hostů. A kvůli dalším, mj. mateřským povinnostem členek dua a francouzskému trvalému bydlišti Andrey K. jsou ona setkání stále vzácnější. Pocákání CD Winna nesvěcenou kapalinou (Milan Páleš z vydavatelství Indies Scope prozradil, že šlo o jablkovici) se zkrátka vyplatilo neprošvihnout.
Dorčino ohlášení první skladby „Žegnam, to znamená loučení“ sice mohlo diváka trochu vylekat, ale naštěstí šlo teprve o začátek. Navíc vydařený. Repertoár nového alba přesvědčil i v živé podobě a v porovnání s ověřenými skladbami. Nádherně vyšla i Piosenka dla Anni, zazpívaná s pomocí v reálném čase zachycovaných smyček téměř a capella, jen s náladotvornými „pazvuky“, vyluzovanými z cella nikoliv žíněmi, ale dřevěnou částí smyčce. Chytlavost v nejlepším smyslu prokázala píseň V rytmu s deštěm, nesená zvonivými vibracemi hangu. Ta sice z důvodů nesourodosti nakonec z albové novinky vypadla, ale byla by velká škoda v budoucnu ji nevydat. Tara Fuki navíc stále dokáží fascinovat absolutním ponorem do hudby, naprostým soustředěním, díky kterému ani dlouhé doby odluky nepoznamenají jejich intuitivní sehranost a „siamské“ prociťování. Tara Fuki snad mají dokonce díky dlouhým prodlevám mezi hraním výhodu, že prostě nemohou upadnout do stereotypu, do jakéhokoliv druhu schematičnosti.
Jako host Tara Fuki měl vystoupit Dorčin partner z Vertiga, DoMa Ensemble i domácnosti Marcel Bárta, ale nakonec za něj zaskočil Oskar Török, kolega z Vertiga. A zase se dařilo. S trubkou a křídlovkou a různými dusítky dokázal hudbu jemně probarvit a zpestřit, aniž by cokoliv zahlušil. Skoro přišlo líto, že například v písních Závrať či W twojej glowie (kde hrál i na perkuse) nehostoval také na desce. Ale vlastně ne, oba prožitky jsou svébytné. Ve studiové verzi písním nic nechybí a živá zase potěšila kouzlem okamžiku. Roli kmotry přijala Aneta Langerová, a přestože má pisatel stále pocit, že zpěvačka patří do úplně jiného světa, asi jí trochu křivdí a usvědčuje sám sebe z předsudků. Během gratulačního proslovu působila tak krásně nervózně a rozechvěle, že jí to přidalo na momentálních sympatiích rovných 100%. Spolu s Tara Fuki a hráčem na stick Jakubem Vejnarem pak zazpívala baladu neurážející vkus.
V závěru koncertu Dorka vypadala trochu zklamaně, že se jí nepodařilo publikum písní Sens pořádně rozezpívat. Co čekala, když Tara Fuki uhranuly sál takovou nádherou? Kdo by chtěl křehkou harmonii kazit?
