The Tiger Lillies už dávno nejsou jen osobitým šramlem, i když zůstávají strhujícími interprety námořnických odrhovaček o povětrných děvkách z přístavních krčem. Už viktoriánské příběhy pro nehodné děti Shockheaded Peter ukázaly, že skupině jsou blízké monotematické projekty, což potvrdily vynikající Circus Songs ukazující všechny tváře cirku od barnumské show až po smutné klauny. Do linie monotematických alb patří i aktuální SEVEN DEADLY SINS (Tiger, 2008, 49:04), jehož téma bylo doslova ušité na míru triu libujícímu si v expresivitě. Vztek, závist a chamtivost nabízely triu vyřádit se na textech i hudbě. Tak v Obžerství Martin Jacques krká a prdí, a v Chtíči zpívá, že „čurák nikdy není dost velký stejně jako pár koz “, zatímco v Pýše hlas doprovází sladkobolné sólo na pilu. Možná by někdy stálo za to malinko ubrat, toho tlačení a pšoukání je v Gluttony až příliš, přece jen jde o desku a ne o koncert, ale to je jen drobná výhrada, která se ukáže při opakovaném poslechu.
Trio odmítající a vysmívající se naleštěnému pozlátku a umělosti ukázalo, že má ještě širší záběr. V Baby’s Dead se beztak expresivní vokál, sahající od zparchantělého kontratenoru kastrátů až po křik pouličních harmonikářů, kteří se musejí prosadit v hlučném davu, přiblížil beefheartovskému řevu, při němž praskají skleničky. V úvodu a v závěru je pojat v duchu kapitánova a capella sprach gesangu z Dust Blows Forward. A klávesy dávají skladbě až rhythm’n’bluesový nádech, i když není tak rozervaná jako Van Vlietova blues. Podobnou hudbu nabízí i Lust, i s typickým rhythm’n’bluesovým shouterstvím.
Navzdory množství použitých pojetí sahajících od šramlu přes beefheartovskou expresi až po tklivé balady a rozverný popěvek s pohvizdováním si, banjem a pouťovou trumpetkou (Envy) je album konzistentní a ukazuje, že The Tiger Lillies se stali důstojnými pokračovateli brechtovsko-weilovské tradice.
