Úvodní minuta alba v Lost In Redding je doslova freejazzovým dixielandem, s nástupem basklarinetu Oscara Noriegy se hudba stane zvukově komornější, výrazně ji rytmizuje klavír Matta Mitchella, který je hlavním sólistou. Kytarista Ryan Ferreira ke klavíru a přidávajícímu se vibrafonu Chese Smitha maluje témbrově drsné sólo, které zní jako vzdálená elektronická stěna v pozadí. Ke konci se Smith od vibrafonu vrátí k bicím, ozve se Berneův altsaxofon a skladba končí v téže formě, s níž začala. Následuje nejdelší skladba Small World In A Small Town (18 ½ minuty), obsahuje dlouhé dueto altsaxofonu a klavíru. Berne si doslova prozpěvuje, poměrně v klidovém rozpoložení, Mitchell jeho improvizace chytá, předbíhá, pronásleduje, oba současně tvoří rytmickou strukturu hudby, někdy po šesté minutě se přidává kytara, dynamika skladby se žhaví, ozývá se vibrafon, ke slovu přichází decentní Mitchellova elektronika, šustivé bicí a čas pro samostatnou hru klarinetu – ta je tichou „pouštní“ meditací a patří k nejnádhernějším pasážím alba. Noriegovo sólo se však postupně „orientalizuje“, závěr zní pro změnu jako zdivočelý klezmer rozšlápnutý do zvukové změti; tak, jako u většiny hudby tohoto alba, také zde je v závěru výrazný rytmus držený Mitchellovým klavírem.
Embraceable Me začíná minimalisticky s klavírem a vibrafonem, k nim se přidá Berne, pak kytara a klarinet, minimalistické pojetí se doslova rozpadne a skladba změní náladu v meditativní ráz s hlavním slovem Oscara Noriegy. Postupně tuto nálada přebije narůstající atmosféra neklidu. Následují dvě krátké etudy – Angeles (2:26) a titulní You’ve Been Watching Me (1:46). První na metodu Berneova aranžování, druhá je k hudbě alba zcela v kontrastu: překvapí poklidným sólem na akustickou kytaru Ryana Ferreiry. Semi-Self Detached obsahuje táhlou basklarinetovou impresi atmosféry vězeňské kobky, kterou se snaží prosvětlit zvuk altsaxofonu. Hudba k použití pro thriller však končí expresivně. Závěrečná False Impressions nás obdaří rozradostněným tématem, skvělým sólem klavíru, ovšem vše v duchu hudby, jakou kapelník pro toto skvělé album napsal. Tim Berne (1955) je žákem saxofonových odvážlivců Anthonyho Braxtona a Julia Hemphilla. Jeho pětice se poprvé představila albem Snakeoil (ECM, 2012). Následovalo CD Shadow Man (ECM, 2013) a letošní s orwellovsky znějícím názvem You’ve Been Watching Me, nahrané loni v prosinci. Pianista Matt Mitchell z brooklynského Centra pro improvizační hudbu se hlásí k vlivu Keithe Jarretta a Herbieho Hancocka, od loňska působí také v kapele altsaxofonisty Rudreshe Mahanthappy. Oscar Noriega, Mexičan z Arizony, už zdomácněl v klubech newyorského downtownu. Chese Smithe, bubeníka a vibrafonistu, najdeme na nahrávkách s Marcem Ribotem, Fredem Frithem, nejčastěji však na deskách kalifornské post punkové skupiny Xiu Xiu. Pro spojení s hudbou kapelníka zdařilá sešlost o něco mladších, ale vnímavých a odvážných muzikantů.
ECM/2HP, 2015, 67:39