„Voda a nebe se vzájemně přetahují o vládu nad vším. Veškeré lidstvo se utopilo a proměnilo se v ryby.“ Tento krátký básnivý příběh ze starodávné aztécké „bible“ je mottem sólového počinu všestranného muzikanta, hráče na neobvyklé nástroje – především warr guitar, chapman stick a touch guitar, bývalého člena kapely Petera Gabriela, King Crimson, The League of Crafty Guitarists a v posledku Security Project. Citované motto naplňuje v textu i harmonickým pojetím hned úvodní skladba Not Dark Yet (Ještě se nesetmělo), zvláštním způsobem optimisticky podaný cover písně Boba Dylana z jeho desky Time Out of Mind (1997) se vznešeným i smyslným vokálem Nichole Bandy, která je na albu jediným hostem. Nahrávka je naprostým opakem dřívější Gunnovy ultratemné verze stejné písně, kterou před rokem zpracoval pro krátký film Every Beautiful Thing režisérky Sonyi Ley. Not Dark Yet zde zní téměř jako duchovní balada, hlas vychází z vnitřních hlubin hukotu a klouzavých vyhrávek touch guitar. Jako druhý track je zařazena živá nahrávka Flood I. z koncertu v Montrealu z března minulého roku. Trey Gunn se svým Security Projectem totiž vždy coby přídavek hrávají improvizace na motiv slavné Gabrielovy písně Here Comes The Flood. Právě čtyři různé live impro- -verze z různých vystoupení dělí stavbu tohoto alba – Flood I. v začátku, Flood IV. a Flood II. v půli, a před koncem Flood III. Při Flood I. se ocitáme ve zklidňující oáze s pomalu vířícími víry neidentifikovatelných hluků přelévajících se jako líný vánek pouští. Bloudí vyschlým korytem pramene, než se nadobro vytratí do prázdna jako tok kdysi životodárné řeky. Následná Three Days rozvíjí improvizační charakter pomyslné předzvěsti babího léta, kdy řeka po krutě žhavém období jen po kapkách zvedá hladinu vody. Řídké prýštící pramínky stékají rozbitými úlomky skal do údolí, chvějí se v posledních paprscích slunce a cítíme příchod podzimu, kdy ve vzduchu už visí ledové krystalky. Trey Gunn pracuje s transcendencí běžných hudebních nástrojů (kytary, klávesy, bubínky) v množství harmonických i disharmonických odstínů, proplouvá útržky melodií s občasnými koloraturními prvky, velmi spoře vkládanými nad primitivní rytmy, což je nejzřetelněji využito ve skladbách The Seven Who Were Saved a The Last Wave. Po několikerém poslechu album odmění vaši citovou investici a navodí pocit čehosi, co je „moderním uchem téměř nemožné pochopit“. Jakoby vykresluje počátek i konec světa, počátek i konec života, kdy voda či nebesa – tedy potopa, nebo naopak výheň a mráz – jsou životodárné i smrtonosné. Ve skladbě Odra jsme uzavřeni v prázdnu a zároveň naplňováni ozvěnami zvuků bezprostředního, ale neviditelného nebezpečí. V poslední The First Return pocit ohrožení odplyne. Život má naději. Hypnoticky krásná hudba, v níž se můžete opravdu a snadno ztratit, která do vás pronikne a ve vás se ztratí. Potopa i vyprahlost země. Trey Gunn našel místa stará jako sám čas. Vody, ty se zdvíhají.
7D Media, 2015, 54:37
