Při dnešním snadném cestování čeká na jazzmany s citlivostí na hudební podněty lokalit za svými humny nabídka velmi bohatá. Někteří tyto podněty zapracují „vnitřně“ do svého stylu, jiní zvuk své hudby přítomností etnických nástrojů spíše dobarvují. Švédský světem protřelý kytarista Ulf Wakenius, o jehož stylovém rozptylu svědčí účast v kapelách Oscara Petersona na jedné straně a Johna Scofi elda na druhé, patří více k prvnímu směru. Pro svůj projekt z loňského srpna sestavil trio s akordeonistou Vincentem Peiranim, pohybujícím se na pódiích a ve studiích po boku francouzské avantgardy a s kontrabasistou a cellistou Larsem Danielssonem, který patří ke špičce evropské basové scény. V repertoáru alba vlastní skladby Wakeniuse tvoří menšinu, k zeslyšitelnění svých hudebních zážitků z cest použil dále dvě skladby Danielssona, jinak si vybral témata různorodých autorů, počínaje písní Message In A Bottle jistého Gordona Summera, neboli Stinga, z druhého alba Police (1979). Stingův song pěvecky svěřil líbeznému hlasu Korejky Youn Sun Nah a sólové vstupy si vzal na starosti kytarista Nguyên Lê, původem z Vietnamu. Že výsledek této jediné zpívané skladby zní patřičně orientálně je zřejmé. Úž úvodní a titulní Vagabond Ulfa Wakeniuse naznačí, že na albu si hodlá užívat orientální zvuk: ve skladbě sám hraje na arabskou loutnu. V autorově aranžmá se cizokrajné zvukomalebnosti s jazzovými improvizacemi přirozeně prolínají. Jak bude znít skladba nazvaná Bretagne (Wakenius) v podání kytary, harmoniky a basy není třeba napovídat, ale rád upozorním na krásné sólo kytary! Kdybych nepsal o hudbě, použil bych opisu „zamlklý“ žalm pro zadumanou náladu skladby Psalmen Larse Danielssona. Vše podtrhuje dlouhými vysokými tóny hrané sólo Peiraniho. Praying téhož autora zní jak modlitba pronášená z arabského pobřeží se zrakem k evropskému břehu; pod melodií duní bedýnka cajon Michaela Dahlvida. A že je španělský břeh téměř nadohled naši vagabundi potvrdí koloritem následující skladby Lyleho Myese Chorinho. V Breakfastu in Bagdad se přidá hostující bicista Dahlvid s bubínkem darbuku a Peirani si hezky orientálně vystřihne „duo“ vlastního nástroje a hlasu. Vytáhnout okamžitě zapamatovatelné téma zapomínaného standardu Birds And Bees z repertoáru zapomínaného, již nežijícího výborného kytaristy maďarského původu Attilla Zollera (zemřel 1998), které nahrál už v roce 1967 v Americe se svým krajanem pianistou Rolandem Kovacem, mě nadchlo samo o sobě. Zde je podané kytarovým duem Wakeniuse – otce se synem Ericem. Rovněž už nežijící saxofonista Jim Pepper (zemřel 1992), patřící k průkopníkům jazzrockové fúze, skladbu Witchi-Tai-To, nahrál už v roce 1971 na LP Pow Wow s kytarou Larryho Coryella. Už název napovídá, že autor využije monotónní rytmiku a melodiku amerických Indiánů, do níž se vmísí „nemístně“ zpěvné sólo kytary. Encore, je nejen název alba rapera Eminena, ale také zdařilý„ploužák“ Keithe Jarretta, nahraný ještě s American Quartetem (1976). Toto druhé kytarové dueto alba uzavírá hudebně poznávací zápisky Ulfa Wakeniuse v intimní akustické pohodě. Přirozený zvuk a krásná melodická kresba.
ACT Music/2HP, 2012, 53:05