Švýcarský kytarista Vinz Vonlanthen už účinkoval na 31 albech, z toho 3 vyšly na Leo Records (Oeil, Vll678, Silo). Tentokrát se zde pod markou VIP spojil s klávesistou a samplistou Pierrem Audétatem a výsledkem je CD Walking Contradiction, nahrané v červnu 2016 v lausannském HEMU. Citát režiséra Martina Scorseseho je oprávněně předznamenává: jde totiž o deset thrillerových dávek, srocovaných na podkladě mysteriózních scénáříků. Vše tu vydští s roztřesenou rozkolísaností, s plundrujícím bazukováním, uřícenostním rozbrušováním a probořovaným navařováním. Změť prostřídávaně prohmožďovaných zvuků napomíná sopečnou oblast, kde neustále lávově vyvěrá třeskutá směs hlukových zvratů. Zmítáme se od konspiračního bloumání přes rozrušované drhání a vypouštění páry, drkotavě najíždivé prošátrávání a výbušňované třeskutání (tedy ne pouze třeskání) po výbušňované rozpidlávání, hrčení, brouzdání, přeskáčkování či rozčeřování. To se děje v jednom prodernostním zátahu, odzátkovávaném do pohnutlivého rozdmýchávání a rozkomíhávaném do těkavě utíkavého rozkulisování. Jednotlivé děje jsou zlomkrčně prozuřivované a škvařivě rozhoušťované až do nanicovaté melancholie, která kontruje vířivkovým odhadováním a dohadováním. Páčivé úštěpkování (včetně roztřísněného minihovoru) vrkotá s perpetuálně zmatkující úporností až do zadrogovaného zajíždění. Jde o misi komplikovanosti? O zobrazování prozmatkovaného světa nebo o prorokování zmaru? Ať tak či onak, Vonlanthen s Audétatem tu předestřeli afektivní a efektní soundtrack agresívní kontradikce těchto dnů. Vyrovnej se s tím každý, jak umíš…
Leo Records, 2017, 49:25