Stále častěji se dávají dohromady hudebníci, pocházející z rozličné hudební provenience. Je nasnadě proč: aby nabylo vrchu překvapení, které z těchto „mesaliancí“ vzniká. Violista Walter Fähndrich je především improvizátor, který rád pozotvírá průchod ke zvukovým instalacím. Christy Doiran (s elektrickou kytarou) je pravověrný jazzman, ale nevyhýbá se mezinárodnímu volnému seskupování. Saxofonista Remo Schnyder se oddává free jazzu, leč blízko má i k současné vážné hudbě. A Samuel Wettstein (se syntezátorem) se pohybuje mezi různými styly a je znám jako člen Ensemble Phoenix Basel. Třináct bezejmenných vstupů na CD Âme Sèche v trvání od minuty a půl po více nežli šest minut pak, to je třináct různorodých norování, plných rozechvějného vyjektávání, vybzučování, vyklinkávání, navršovaného a nezavršovaného, titěrně paběrkujícího i vytřímávaně třeštivého či roztřísněně z(a)tajemňovaného. Je to sled rozkurážovaných shkuků a výmyků, vyrojivě zablouzňovaných, plných zášlehů, výronů, čeření a prohrabného tetelení, skrumážově nachroumaného vyjevování (nikoli vyjevení), plného pozbrklé či vrávorné rozedmovosti. Vypinožená a zádrmná jednozvučnostní spletitost nezdůrazňuje jednotlivé nástroje, ty zůstávají většinou podprahově zatišované s drobnými hlukovými výčnělky a vyštěrkovanými zvuky, což napodiv vede ke společnému procítění, až svůdnění. Vše je tu pouze navozené, nařčené, nastíněné, jako byste si nějakou nástavbu mohli / měli domyslet. Nátřeskné tóny vězí v takřka nerozšifrovatelné podloze, mátořivě vydražďované. Anotace Leo Records se poptává, zda vnímáme totožnost společného mermomocnění. Odpověď zní: ano a ne. Vše je tu jednotlivci chamtivě propostrkované, avšak zároveň hloučivě mátořivé. Pokud se v prozávojovaném zvukořadění (tón po tónu a někdy s prošeptávanou vokalizací) vyznáte, užíváte si toto čeřivostní prodivnění do detailu. Pokud ne, stejně ve vás utkví naznačivost vyjádření této čtveřice. Co byste chtěli víc?
Leo Records, 2018, 53:05